Stromy na střeše

Omlouvám se za (ne)kvalitu snímku pořízeného v hustém dešti u pražského nádraží Vysočany v podvečer v sobotu 1.června, tedy právě v den, kdy začínala další kapitola snad nekonečného příběhu českých povodní začátku 21.století.

Uvědomuji si, že právě tohle povodním, jaká nás opět postihla, zabránit rozhodně nedokáže. Ale je fakt, že odborníci již řadu let vytrvale (a marně) upozorňují na enormní nárůst rozsahu zpevněných ploch. U každého supermarketu pomalu hektarové parkoviště, třeba komplex tvořený Penny marketem, Lidlem a Mountfieldem na severu České Lípy  jich má  bez silnic nejméně 1,5 hektaru. Při větší bouřce, kdy 50 litrů za hodinu na každý metr čtvereční není nic mimořádného, se jen odtud valí na tři čtvrtě miliónu litrů vody. Podobný problém je u větších úřadů a institucí, u silnic  širších, než je nezbytně nutné, či u chodníků ať už z asfaltu, betonových dlaždic, či klasických kostek.  To i ono najdeme například i v parcích, kde by cestičky klidně snesly obyčejný pískový povrch. Všechny tyhle plochy  nevsakují a nezadržují vodu, naopak urychlují její odtok a jsou schopny při zmíněné bouřce způsobit bleskovou místní povodeň.

A tak musíme být vděční za každý, třeba (zatím) ojedinělý příklad, že nezpevněné vsakovací plochy lze při troše snahy a přemýšlení vytvořit leckde, i tam, kde na to vůbec nejsme zvyklí. Jeden z nich je ten vysočanský, další podobný bychom našli třeba na střeše obchodního centra Chodov u dálnice D1 a jistě by se našly i další. Nemluvě o tom snad nejstarším a nejslavnějším, o vídeňském Hundertwasserově domě. Ale nemusí jít jen o stromy na střechách, hodně by pomohlo už pouhé zatravnění. Třeba  panelák, v němž bydlím už více než tři desítky let, by tak při průměrné ročním srážkovém úhrnu 600 milimetrů dokázal ročně zadržet přes 4 tisíce hektolitrů vody. Věřme tedy, že se z uvedených výjimek nakonec přece jen postupně  stane trend. Je to rozhodně v našem zájmu.

PhDr. Miroslav Hudec