Velká koalice, malá totalita?

Ad: „Velká koalice je možná, připustil Topolánek“ (LN 18.1.)

Skoro bych se vsadil, že nejpopulárnějším heslem po letošních parlamentních volbách bude „Vlast v ohrožení!“, či něco na ten způsob.

Tedy, pokud v nich opravdu výrazně nezvítězí jedna z obou velkých politických stran, což je málo pravděpodobné, a pokud ještě potrvá hospodářská krize, jakože potrvá. Je jím totiž možno odůvodnit téměř cokoliv. A sražení řad skoro s kýmkoliv. A lze si představit lepší odůvodnění velké koalice? Neboť kdo proti ní, ten proti (záchraně) vlasti. Rád bych viděl toho, kdo by si troufl! 

A kdo by si v takové situaci troufl nípat se v „podružnostech.“ A kdyby si i troufl, co by mu to bylo platné? Zatím se dá kritika korupce, bezostyšného dojení státu či nenápadného ukrádání z práv občanů (zas jedna taková novela zákona čeká v parlamentu na projednání) využít ke kritice politického soupeře, dá se použít ve volební kampani. Ale až po případném vzniku velké koalice zmizí z parlamentu silná opozice? Až se i formálně spojí všichni korupčníci, všichni zájmoví lobbysté, všichni političtí podnikatelé napříč sněmovnou? 

Jistě, demokracii to asi nepoloží, ale na jakousi malou totalitu se pro jistotu budeme muset připravit. Vždyť i tak příkladně demokratická země, jako Spojené státy, jí v podobě nechvalně známého Maccarthismu svého času prošla.