S přímotopy se podruhé nikdo nespálí

Ad: „Problémy s prachem v ovzduší“ (LN 24.2.)

Autor jmenovaného článku Jiří Hanzlíček mávnutím ruky odbývá jako neúčinnou prkotinu regulaci dopravy a průmyslu. Katastrofální stav ovzduší na Ostravsku by se prý dal nejlépe zlepšit přechodem domácností na topení elektřinou. Ovzduší by bylo okamžitě bez zplodin, říká.

Chtěl bych mít jeho víru! Ta musí být přímo uhlířská, pokud je opravdu přesvědčen, že v jednom z nejprůmyslovějších měst v republice stačí zaměřit se na čoudící kamna jejich nepořádných majitelů, aby se vyčistilo tamní skoro morové povětří. 

Z říše snů je pak představa, že by se tam za tím účelem „v nejbližším časovém intervalu“ postavila nová atomka jako zdroj elektřiny, a dokonce prý proto, aby ta elektřina zlevnila! Leda by se atomové elektrárny vyráběly v továrnách na běžícím páse a leda by se našel bohatý mecenáš, který by ty stovky miliard za nový zdroj zaplatil ze své kapsy. 

No nic, tu a tam se stane zázrak, a i ty realitě nejvzdálenější fantazie se uskuteční. I tak by to bylo málo platné bez toho úplně největšího zázraku. Bez toho, aby se v dohledné době dali k přímotopům znovu přemluvit ti, kdo se s nimi už jednou tak šeredně spálili.