Mířil na dráhy, trefil silnice

Kdyby ministr školství šetřil tak, že by sebral část peněz středním školám, ale těm základním všechny, asi by vypuklo povstání. Když se ministr, spíše silnic než dopravy, zachová obdobně k investicím na železnici (Josef Kolina , „Bárta škrtl 12 silnic. Dráhy rozcupoval“, LN 14.8), neděje se téměř nic.

Jako rodilý (a srdcem stále) Benešovák sleduji dosti podrobně výstavbu 4. koridoru z Prahy do Českých Budějovic. Ten totiž může kromě jiného hodně ulevit dopravně přetížené silnici E 55. Dálnice D3 se ještě řadu let nedočkáme, a výstavba R4 na jih přes Příbram také stojí, skoro už podezřívám, že jde o záměr.

Koridor je prakticky dokončený z Prahy do Benešova, a také část z Tábora na jih hodně pokročila. Asi nejvíce práce zbývá na zhruba padesátikilometrovém úseku mezi Benešovem a Táborem, procházejícím geograficky komplikovanou (a ekonomicky nepříliš rozvinutou!) oblastí České Sibiře. Po zastavení stavby se právě z tohoto úseku stane doslova dopravní špunt, který skoro vynuluje efekt již modernizovaných částí koridoru. Aby se „ušetřilo“, tak se dosud vynaložené peníze prakticky vyhodily oknem.   Přes všechny prostavěné miliardy se rychlíky těch necelých 170 kilometrů do Budějovic dál povlečou přes dvě a půl hodiny. Pro srovnání, na již fungujícím 1. koridoru ujede vlak za zhruba stejnou dobu 255 kilometrů mezi Prahou a Brnem. Mezi Prahou a Ostravou za 3 hodiny přes 350 kilometrů. Tam tedy již vlak dokáže konkurovat silniční dopravě, ale nejen konkurovat, také silnicím ulevit.

 Vinou nepromyšleného zásahu budou mnohem déle trpět při cestách z Prahy na jih nejen cestující na železnici, ale i řidiči na přecpané silnici E 55. A navíc místní v oblasti mezi Benešovem a Voticemi, kde je (byla!) stavba v plném proudu, kde je proto řada omezení, jak dopravních, tak pro pěší, kde jsou sneseny mnohé mosty a lávky, které se i kvůli zdvojkolejňování trasy musí celé přestavět. Všechny nepříjemnosti nyní budou lidem komplikovat život o mnoho déle.

Nevím, zda železniční stavby opravdu dopadly, jak dopadly, jen proto, že stavitelé nabídli menší úspory než silničáři. Silný politický tlak ve prospěch silnic nabízí i jiné vysvětlení. Ale tak či onak, pan ministr si asi neuvědomil, že negativní zásah do jedné části  dopravního organizmu vždy poškodí dopravu jako celek. Že zastavení staveb důležitých drážních koridorů zase o nějaký ten rok oddálí rozšíření nabídky moderní železniční dopravy, hodné začátku 21. století. A které jen přispěje ke stále častějším kolapsům na silnicích, jež mnozí (včetně starších a nemocných řidičů) využívají ne v důsledku svobodné volby, ale protože jim nic jiného nezbývá.