Dálnice nejsou pro každého

Když je třeba protlačit nějakou dálniční stavbu, třeba i v rozporu se zákonem a přes nenahraditelné škody na přírodě, nejsilnějším argumentem bývá, že se to přece dělá pro lidi. Aby se jim ulevilo od frekventované dopravy v obcích, od prachu a hluku, aby se rychleji dostali, kam potřebují, aby se jich méně pozabíjelo na starých silnicích. A lidi na to (bodejť ne!) slyší a rádi zainteresovaným stavbařům poslouží jako beranidlo. Peticemi, blokádami dopravy a čímkoliv jiným, co pomůže zlomit odpor a smést i rozumné námitky a připomínky.

Pak ovšem se dozvědí, třeba od pana Matyáše, prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví (Právo 28.8.), že vlastně oni jsou vinni tím, že dálnice jsou předražené, že je to černá díra, v níž se ztrácejí miliardy. Prý, požadavky samospráv na zbytečné mimoúrovňové křižovatky a sjezdy, ty jsou všeho původa.

Jo, holenkové, vy jste si mysleli, že dálnice jsou pro každého? Ty se přece staví z úplně jiných důvodů. A že pan ministr a hejtman a jiní páni politici cosi slíbili? To taky nesmíte skočit na každý špek, jak nějací venkovani. Posloužili jste, dobrá, a teď se zas vraťte na místa, která vám náleží.

30.08.2010 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši