Kytičky, medvídci a železnice na zrušení

Probírám se seznamem zhruba sedmi desítek regionálních tratí, které prý rozhodně nemají být zrušeny. Tedy aspoň ne v nejbližších týdnech. Rozhořčeně se proti takovému nařčení ohradil jednou z televizí dotazovaný vládní úředník. Prý, jde o iniciativu Ministerstva dopravy, vláda o tom ještě nejednala. Ale to víte, šetřit se musí.

Tak jsem si vzpomněl na ty roztomilé, bílé plyšové medvídky („Chirac a medvídci, LN 27.8.), kteří se opuštěně potulují po chodbách ministerstva, každý se slušivou modrou kravatou a‘ 70,-Kč. Stejně drahou, jako je ta moje, zlobí se pan ministr. Nebo na květiny v této budově, zřejmě náramnou vzácnost, vždyť zálivka jediné z nich vyjde v průměru na 460,- Kč měsíčně, všechny ročně asi na tři čtvrtě milionu. Dohromady jen o málo méně, než jsou roční náklady provozování třeba tratě 034 Smržovka-Josefův Důl nebo proslavené severočeské Kozí dráhy (trať 132). Ty také jsou na seznamu těch, které jsou zřejmě méně společensky prospěšné než krabičky ministerských mentolových tic-taců a‘ 70,-Kč. Na provoz další z ostře revidovaných tratí, populární železničky číslo 149, spojující lázeňská města Karlovy Vary a Mariánské Lázně, by to, pravda, nestačilo. Ale možná by to zachránilo trať 223. Ano, milovanou Sedlčanku Sidonie Nádherné a také básníka Marii Rainera Rilka. Ale hlavně tisíců dnešních cestujících, kteří díky její existenci mají (zatím) životně důležitý přípoj do Olbramovic na pražské rychlíky. Kdyby se tedy k medvídkům a květinám ještě něco málo přihodilo.

A že by se toho asi na ministerstvu našlo. Ale určitě ještě mnohem více tam, kam odtud (či z bratrské ŘSD) putovaly peníze na financování dopravní infrastruktury. Už je to skoro hloupé, kdyby to nebylo tak vážné, znovu a znovu mluvit o prošustrovaných miliardách na nejrůznějších stavbách, navíc navzdory té drahotě mnohdy lajdácky provedených. Tak lajdácky, že se do kdejaké nedávno slavnostně zprovozněné silnice či dálnice musí lít další milióny, ne-li miliardy, aby se po nich vůbec dalo jezdit.

Šetřit je třeba, a tak tu legraci někdo musí zaplatit. Přinejhorším pozrušujeme dalších pár železničních tratí. Vždyť přece (jaká hanba!) máme, či spíše měli jsme, jednu z nejhustších sítí drah v Evropě. A lidi, kteří se tím dostanou do těžko řešitelných situací? Ať si koupí auto. A pokud na něj nemají, nebo pokud nejsou vzhledem ke svému věku či zdravotnímu stavu schopni či oprávněni řídit? Ti ať sedí doma na zadku.