Šumavu zničí spíš politici než kůrovec

Přiznám se, že skoro propadám beznaději, když sleduji, jak už si zase politici podávají dveře v Národním parku Šumava. Jistě zcela náhodou právě před volbami, v nichž kandidují, jako nejnověji pan senátor Jirsa („Drobil snad přinese na Šumavě změnu“, LN 30.9.).

A jak všemu rozumí, vše od podlahy zkritizují, jak vědí, co by se mělo a co nemělo. Člověk se až diví, že už z nich dávno nejsou zaměstnanci parku, že dávno nepřiložili ruku k dílu. Že dávno neukázali těm žabařům (či dokonce ideologickým sabotérům?), kteří v národním parku skutečně pracují, kteří k tomu také musejí něco znát a umět a které bohužel není moc slyšet, jak tedy správně pečovat o uchování těch posledních kousků jakž takž původní přírody. Snad proto, že pak by se role obrátily, že pak oni by museli všechno poctivě oddřít a navrch snášet rejpání jiných, kteří nepřišli na lepší způsob, jak si vydobýt politické ostruhy? 

Mlčí však nejen zaměstnanci národního parku, neslyšet ani hlas odborníků. Co třeba entomologové z Jihočeské univerzity? Pokud vím, problematikou kůrovce se zabývali a došli i k určitým výsledkům. Bojí se vystoupit? Nebo se řídí heslem, moudřejší ustoupí? Věří, že volby skončí, páni se vyplkají, dosáhnou kýžených politických prebend a zas bude dobře? 

Bojím se, že to dobře skončit nemusí. Budou-li politici pořádat své okolovolební nájezdy na Šumavu dostatečně dlouho, a podaří-li se jim tam nakonec vnutit své nejrůznější kutilské nápady, mohou ji zničit daleko spolehlivěji než ten kůrovec.