Norma je i výraz úcty k hodnotám.

Už před časem hovořilo ministerstvo zdravotnictví o možném změkčení hlukových norem. Reakce veřejnosti ale nebyla moc vstřícná. Divme se jí. Chvíli bylo ticho po pěšině, a už to tu máme zas („Ministerstva: Auta mohou více hlučet“, LN 16.11.). Šedesát decibelů ve dne a padesát v noci prý zdraví neohrozí, to prý až kdyby bylo nad sedmdesát.

Můžeme tomu věřit, a nemusíme. Lze najít data hovořící o zvýšené únavě a nervozitě lidí vystavených i těm 60 decibelům, což odpovídá provozu na rušné ulici. Dětského psychologa rozhodně zaujmou údaje o zhoršeném soustředění a horších výsledcích učení. Také ale o možných poruchách vývoje plodu v těhotenství. S dětmi, které si do života odnášejí následky rizikového těhotenství,  se ve své praxi setkávám čím dál častěji. Je smutné sledovat dítě s dobrými rozumovými předpoklady a dobrou péčí, a přesto kvůli různým zdravotním postižením ve škole i v životě chronicky selhávající. Jistě nebude příčinou jen to, že jsou maminky stejně jako my všichni čím dál více vystaveni čím dál vyšším hladinám hluku, před kterým skoro není úniku. Ale rozhodně to neznamená, že můžeme dělat z lidí pokusné králíky a zkoušet, co všechno ještě vydrží.

 

   Takové experimentování je mravně odsouzeníhodné samo o sobě, dvojnásob, když zjistíme jeho důvody. Změkčení normy má dle novinové zprávy umožnit budování „důležitých komunikací“ i tam, kde to dosud kvůli ochraně zdraví nebylo možné. O relativně neškodné místní komunikace někam k rodinným domkům tedy zjevně nepůjde. 

Norma je také vyjádřením úcty k určité hodnotě či hodnotám, k jejich ochraně. Od ministerstva zdravotnictví bychom už podle názvu této instituce očekávali ochranu tak důležité hodnoty, jako je zdraví ve všech jeho aspektech a souvislostech. Ono ale překvapivě dává přednost hodnotám zcela jiným. Proč tak činí, to se v dnešních časech raději snad ani nedomýšlet.

23.11.2010 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši