Obecné fráze nás nespasí
O ohni se říká, že je to dobrý sluha, ale špatný pán. Totéž se dá říci třeba o autech a o mnohém jiném včetně toho leckým tak adorovaného trhu. Naposledy se k němu jako k Pánubohu modlil pan Škarka („Svět, který vyznává trh, se chová netržně“, LN 5.1.).
Zdravý rozum napovídá, že trh netrh, poučky nepoučky, každému jednání, každému závažnému rozhodnutí, i každému závažnému výroku má předcházet důkladné uvážení a také využití všech dosavadních zkušeností s danou věcí. Pan Škarka například tvrdí, že se neměla finančně podporovat ekonomika Irska a Řecka (v podtextu, měl se nechat trh, aby si to s nimi vyřídil), že důsledky hospodářské krize budeme kvůli tomu pociťovat několik dalších let. Jak to ví? Samozřejmě, neví, věří! Věří, protože vědět nemůže. Credo quia absurdum est.
K ozdravění (tentokrát české) ekonomiky navrhuje klasicky „snížit roli státu a jeho míru zásahů do života lidí“. Zní to pěkně, kdo by s tím takto obecně nesouhlasil? Co mě má nějaký stát co otravovat, že? Zní to dokonce tak krásně, že spousta lidí v nadšení zapomene na ostražitost a nezeptá se: „Jak se to ale konkrétně provede?“ Ať uvažuju, jak uvažuju, nedovedu si představit jiný mechanizmus, než prostřednictvím změny zákonů. A jakým směrem? Z logiky věci těžko jinak než jejich zmírněním. Bude se smět, i co se dosud nesmělo. A to už se leckdo zarazí. A nejsou ony leckteré zákony už dnes tak mírné, že jdou na ruku různým lumpům? Zejména těm velkým, kteří mají peníze na šikovné advokáty? Nekvete už teď korupce, nejsou ti největší chudáci odíráni nekřesťanskou lichvou, na kterou je žel mírná legislativa (v tomto punktě dokonce mírnější než za 1.republiky) úplně krátká?
Máme si prý zvyknout, že stát může mít sociální síť jen tak štědrou, jakou si můžeme ekonomicky dovolit. Bon, podepisuji se pod to. Ale aby nešlo jen o bezmyšlenkovité omílání teoretických pouček, musí zase následovat otázky. Je to náš případ, máme štědřejší sociální síť než si můžeme ekonomicky dovolit? Ví to pan Škarka, nebo si to jen myslí? Názory na to se totiž různí. A další otázka. Když tedy v dobré víře v univerzální platnost těch pouček rázně zvětšíme oka sociální sítě, aby si v ní nehověl kdekdo (kdekdo?), aby ekonomika narovnala bolavý hřbet, co nám to udělá s celými skupinami lidí na ní závislými? Vyrazí hned ráno na to křepce do zaměstnání, když ho seženou? Nebo nám přibude lidí zcela bez prostředků, bezdomovců umírajících na ulici, kriminality? Tržní terminologií řečeno, nebudou náklady vyšší než očekávané výnosy?
Já to nevím, a vsadil bych se, že pan Škarka taky ne. A ví to vůbec někdo? Nebo prostě tápeme, zkoušíme všechno možné a čekáme, jestli to vyjde, jak si představujeme? A neohánějme se tím, že se můžeme poučit jinde. Tu zkušenost už máme, že u nás nefunguje leccos, co jinde zcela bez problémů. Asi to bez toho tápání a zkoušení nepůjde, zvláště v tak nejisté pokrizové, ale možná také jen mezikrizové době, jako je ta dnešní. Ale potom, proboha, u toho aspoň trochu mysleme, a nepřežvykujme jen tupě ideologické fráze.