Ubudou vlaky, přibudou mrtví

Není snad dne, abychom neslyšeli nebo nečetli nějakou variaci na stále stejné téma: „K další tragické nehodě došlo dnes na silnici… řidič náhle vybočil do protisměru a čelně se střetl… automobil na rovném a přehledném úseku sjel do příkopu a převrátil se… ve zdemolovaném voze zemřeli… pravděpodobnou příčinou nehody byla náhlá zdravotní indispozice  řidiče, trpícího…“

Jistě, můžeme tyhle nehody svést na nezodpovědnost šoféra, který znaje svůj zdravotní stav, měl vědět…, na jeho příliš benevolentního lékaře, zkrátka na kohokoliv či cokoliv, co umožňuje ukázat jako na viníka na samotnou oběť nehody. A leckdy to může být i pravda. 

 

Je to tedy jen výmluva, když tak často slyšíme od toho či onoho, že není žádný zapřisáhlý automobilista, ale co má dělat, když se na určené místo v určený čas veřejnou dopravou prostě nedostane? Posloužím vlastním příkladem. Jednou za čas máme pracovní poradu v Liberci –na rozdíl od mnohých jiných nemusím dojíždět denně. Liberec a Česká Lípa jsou myslím dost velká města a zároveň ne tak vzdálená, aby se dalo očekávat, že když se potřebuji do prvého ze jmenovaných dostat na devátou hodinu, nemusím vyjet už v šest. Bohužel, musím. V nejlepším případě před sedmou, což je ovšem spoj, který nejezdí celoročně. Drtivá většina mých kolegů tedy z nezbytnosti jede autem. Také kvůli rychlosti cestování. Zatímco železniční trať je až na malou výjimku v podstatě v tom stavební stavu jako v době vzniku před více než sto lety, do silnice bylo několikrát štědře investováno, a v úseku mezi Chrastavou a Libercem si nezadá ani s dálnicí. Ovšem protože kolegové jsou mnohdy také již postarší páni a dámy a protože i jejich zdravotní stav je  nejednou poznamenán desítkami let stresu ve školské službě …

 

Obdobná situace je na řadě míst po celé republice. Když k tomu připočteme, že tu a tam se  krajští úřadníci dokonce snaží lidi doslova vyhnat z veřejné dopravy, třeba záměrným vytvářením takzvaných nepřípojů a následným rušením tratí „pro nízkou využívanost“ (viz případ Kozí dráhy v Ústeckém kraji), máme rázem i zcela jiné vysvětlení těch tragických nehod.

 

A jako by to všechno nestačilo, pan ministr Kalousek přišel právě s nápadem, jak zalepit díru v rozpočtu, která vznikla důsledku toho, že nebudou sníženy příspěvky na stavební spoření („Kdo za to může“, LN 2. 5.). Sebere zřejmě krajům peníze na regionální dopravu. Nemyslím, že by to kraje zadotovaly ze svého. Vyřeší se to, jak je u nás poslední roky zvykem. Zruší se další spoje a možná i další tratě. Ušetří se peníze, zaplatí se to lidskými životy. Zdá se, že  lidský život v této zemi přese všechny krásném řeči povážlivě ztrácí na hodnotě.

12.5.2011 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši