Co všechno vydrží křehká dětská duše?

V sobotu 24. září uspořádala občanská iniciativa „Nenávist není řešení“ dětský den v obou varnsdorfských ubytovnách pro chudé.

Děti jsou vystresovány týden co týden se opakujícími demonstracemi, jež pravidelně pokračují pochodem proti ubytovnám. Zejména ty nejmenší děti ve věku jednoho, dvou či tří let samozřejmě ještě dobře nechápou, co vlastně znamená křik davu, přítomnost zásahových jednotek, stovek policistů v okolí jejich domova či neustálý rachot kroužící helikoptéry, ale minimálně z chování rodičů a dalších dospělých vytuší, že se děje něco nedobrého, něco, čeho je třeba se bát.

Dětský den plný her a zábavy jim měl pomoci alespoň na chvíli zapomenout na drsnou realitu. Jestli se to povedlo, těžko říci. Zvláště, pokud demonstrace a pochody budou pokračovat. Pozorováno zvenčí, děti se ze stresu a strachu rychle otřepou, jak ukazuje snímek dvou dívenek z ubytovny Sport. Ale vnější zdání i v tomto případě může klamat. Rozhodně nelze vyloučit, že i u nich se může následně projevit posttraumatická šoková reakce, vyžadující péči odborníků stejně jako u těch, kdo zažili válečné hrůzy či nějakou živelní pohromu.

Mimochodem, podobně může být ohrožen a i psychika dětí, které s sebou dospělí  berou na demonstrace a pochody, jako by to byla nějaká slavnost či veselá hra.  To, čeho jsou tam děti často svědky, rozhodně není nic, co by jejich zdravému psychosociálnímu vývoji a dušení vyrovnanosti prospívalo. Je smutné, že dospělí si řeší své problémy, a na děti ohledy neberou. 

 

PhDr. Miroslav Hudec, dětský psycholog, Česká Lípa

                     

 

 

05.10.2011 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši