Klaus má pravdu – svým způsobem

„Je to kampaň proti mně, proti hodnotám, které představuji a zastávám a které více než dvacet let v politice prosazuji“, reagoval prezident na kritiku tohoto způsobu amnestie („Za amnestii možná zaplatí každý“, LN 9.1.2013).

Vřele souhlasím. I já si myslím, že kritici amnestie zároveň vyjadřují odpor proti mnohému, co Václav Klaus léta zastává a prosazuje. Až na to, že Václav Klaus si možná neuvědomuje, že jeho hodnoty nemusí být povinně i hodnotami ostatních. Co víc, že automaticky nejde o hodnoty hodnotnější než jiné jen proto, že jsou to hodnoty jím vyznávané. A že je naprosto legitimní (alespoň v demokratické zemi) mít a prosazovat jiný žebříček hodnot, než má hlava státu. A že stejně legitimní je kritizovat ty jeho, zvláště pak, když kritik vidí v praxi důsledky prosazování těch prezidentových. Není to ani urážka majestátu, ani velezrada, dokonce ani důvod k pocitům zhrzenosti.

S jednou věcí bych si dovolil nesouhlasit. Že totiž kritikům vůbec nejde o amnestii samou. I já se k těm kritikům počítám, a alespoň za sebe mohu říci, že zejména hrozící odpuštění desítkám velkookradačů státu i lidí, kteří způsobili škody za miliardy, mě až neskutečně štve, mám-li se vyjádřit, jak nejslušněji je to možné. Nota bene, budeme-li nakonec muset škody jimi způsobené platit místo nich.

A formulace typu „jednostranná a lživá kampaň… smyslem je útočit na mně… zastrašit se nenechám…“,   ty jsou v kontextu reálné situace jako jiného světa, jsou závanem něčeho hodně minulého, čeho návrat by si snad nikdo nepřál.

PhDr. Miroslav Hudec, psycholog