Slušní Chalupovu vyhlášku nepotřebují

Pan ministr Chalupa se neobává, že připravovaná nová vyhláška způsobí nadměrné kácení stromů v zahradách, protože ke svému majetku se prý lidé chovají zodpovědně.

Je škoda, že než tahle slova vyřkl, nezúčastnil se alespoň několika řízení o kácení stromů. A pokud snad ano a já mu křivdím, pak jsme svědky zázraku a víry tak pevné, že skutečnost před ní prchá se zděšeným křikem. Snad aspoň při svém někdejším místostarostování na Praze 6 si mohl všimnout, jak se někteří majitelé „zodpovědně“ chovají ke svému nemovitému majetku. Jak je třeba těžké, dokonce až nemožné některé donutit alespoň k základnímu zabezpečení chátrajícího domu, aby ten neohrožoval vše živé v okolí.

 

A to o domech zpravidla nikdo nepochybuje, že jde o majetek. Na rozdíl od těch stromů. O mnohém vypovídá užívaná terminologie, dnes už  zlidovělá. Každý strom, který nebyl cíleně vysazen (nebo se to už zapomnělo), je „nálet“. Bez ohledu na to, zda jde o houští tyčoviny nebo třeba o krásnou vzrostlou lipku. Bez ohledu na to, že zákon poskytuje generální ochranu všem stromům a pojem „nálet“ nezná. Hodnotí se zdravotní stav dřeviny a její estetická hodnota. A k jejímu pokácení musí být vážný důvod.

 

To poslední bohužel není v zákoně přesněji specifikováno, což zapříčiňuje doslova gejzír lidové tvořivosti ve vymýšlení důvodů, proč strom musí pryč. Třeba, že soused si stěžuje na padání listí na jeho zahradu. Jeden takový případ s vadícím ořešákem řešil v loňském roce až Krajský soud v Ostravě. Kácení zamítl s tím, že padání listů není nadměrné obtěžování a že tudíž odstranění stromu by znamenalo poškození životního prostředí kvůli nepatrným důvodům. Jen zcela výjimečně ovšem někdo brání svůj strom tak důsledně. Většinou ustoupí „pro klid v domě“ tlaku souseda a podá žádost o kácení, někdy s tajnou nadějí, že to orgán ochrany přírody nepovolí, a on bude mít pro souseda neprůstřelný argument. Nová vyhláška mu to ovšem znemožní.

 

Jiní ale jistě budou rádi. Ti, pro něž strom žádnou hodnotu nemá. Ti někdy ani nevědí, co vlastně na zahradě mají. Často jde o nové majitele, kteří strom koupili spolu s nemovitostí. Jeden takový třeba požádal o pokácení modřínu. Jenomže při místním šetření uváděný jehličnan ne a ne na pozemku najít. Podle popisu v žádosti (byl to nakonec už jediný strom na pozemku) se v posledku ukázalo, že jde o pěknou, zdravou douglasku. Žadatel o kácení potvrdil, že ano, že to je ten modřín…

 

V jiném případě chtěla ani ne tak majitelka jako její současný druh pokácet dvě stoleté lípy srdčité na zahradě, protože rostou poblíž stodoly, kterou on chce přestavět na garáž. Šlo by to sice i při zachování stromů, ale musel by mít vjezd jinde, než si naplánoval. Počítal jsem hodnotu lip podle metodiky vlašimského ČSOP (Kolařík a kol., „Péče o dřeviny rostoucí mimo les “) a vyšlo  mi zhruba 400 tisíc korun za každou. „To si ze mě děláte srandu?“, reagoval. Životní prostředí skácení stromů nepovolilo. Když jsem za několik týdnů šel náhodou kolem, píchlo mě u srdce. Lípy byly ořezány téměř na babku, jak se to dělá třeba u vrb. Dlouho měly na kahánku, dost utrpěly na kráse, ale bojovaly a měly štěstí. Nakonec přežily. S Chalupovu vyhláškou by se jim to velmi pravděpodobně už nepodařilo.

 

V televizním vystoupení pan ministr řekl, že lumpové si stejně dnes kácejí povolení nepovolení, a ti slušní že jsou pak v nevýhodě. Nechme stranou, že jako majitel několika ovocných stromů se necítím být znevýhodněn tím, že bych v nezbytném případě musel o jejich skácení žádat. Závidím mu tu jistotu, to jednoduché měřítko, které mu dovolí oddělit slušné od lumpů. V průmyslové zóně, kde ale také má dost lidí domky a kde tudíž každou zeleň je třeba doslova vyvažovat zlatem, protože pomáhá aspoň trochu zmírňovat negativní důsledky výrobní činnosti, požádal majitel pozemku o pokácení dvou ze čtyř mladých jasanů.  Odbor životního prostředí chtěl majiteli malé firmičky vyhovět, našel na stromech jakési vady a kácení povolil. Zvlášť, když žadatel slíbil, že místo upraví, vysází pěkné ozdobné keře, „aby to nějak vypadalo.“ Slušný člověk, řekl by pan ministr. Po pravdě, já si to taky myslel.

 

Za čas ale byly pryč všechny čtyři stromy a místo pěkných keřů roste na jejich místě už několik let pěkně vzrostlý plevel.

 

Znám samozřejmě i řadu lidí, kteří svůj strom, často zděděný po předcích, s láskou opečovávají: „táta měl tu břízu moc rád, jako děti jsme si u ní hráli a lezli na ni, nepokácím jí, i když manželka brblá, že z ní padají jehnědy.“ Problém je v tom, že právě ti tu vyhlášku nepotřebují. Ti by totiž, kdyby už z nutnosti na kácení muselo dojít, byli raději, kdyby jim strom před tím někdo posoudil, aby si byli opravdu jisti, že ho nekáceli zbytečně. 

 

Ještě jedna věc mi vrtá hlavou. Vyhláška je norma podzákonná, má nižší právní sílu a nesmí být se zákonem v rozporu. A příslušný zákon 114/1992 Sb. v §8 odst. 3 jasně říká, že povolení ke kácení není třeba, „jde-li o stromy se stanovenou velikostí“. To jsou stromy  s obvodem kmene 80 centimetrů a méně, měřeno v prsní výšce.  Ona i tahle norma je dost gumová. Už jsem také zažil, jak při rozšiřování jednoho supermarketu bylo povoleno vykácení výstavních javorů stříbrných, které tam byly před několika lety vysazeny jako náhradní výsadba za jiné kácení! Ale i tak, moc by mě zajímalo, jak to chce s tím nepříjemným paragrafem v zákoně pan ministr zaonačit.

 

PhDr. Miroslav Hudec, psycholog, dlouholetý člen STUŽ

 

 

  

24.4.2013 Vytisknout Vytisknout
Zpět na úvodní stránku
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši