Na lesní cesty se bez povolení prostě nesmí

Byl jsem veřejně (v Českolipském deníku 6. 8. t. r.) vyzván osobou, jíž nebudu jmenovat, abych se omluvil za článek „Na lesní cestě mezi Srním a Karasy provoz skoro jako na silnici.“ Jmenovat ji nebudu, protože jsem ji nejmenoval ani v článku výše jmenovaném.
Ten článek byl formulován obecně, chtěl jsem upozornit na problém, ne na osoby. Proto jsem také na fotografiích dvou, za naší přítomnosti tudy projíždějících aut vymazal „espézetky“. Pokud někdo vystoupí z anonymity tudy projíždějících (potkáváme je tu skoro pravidelně) čistě ze své vůle, těžko za to může požadovat omluvu. Nyní k jádru věci. Jestli je cesta mezi Srním a turistickým ukazatelem „Karasy-rozcestí“ „vnitroobecní komunikací“ nevím. Možná neoficiálně. V oficiálním katastru nemovitostí však jde ze Srní až téměř k zařízení Severočeské vodárenské společnosti o pozemek parcelní číslo 247 v katastrálním území Srní u České Lípy, charakterizovaný jako „ostatní komunikace“ a jako “pozemek určený k plnění funkcí lesa“ (až posledních cca 300 metrů této trasy ke zmíněnému rozcestí vlastní jako účelovou komunikaci Severočeská vodárenská společnost – pozemek p.č. 374/1 v k.ú. Provodín). Tím je i dáno, kdo tam (ne)může vjíždět. Cituji z oficiálního výkladu zákona z pera JUDr. Ing. Martina Flory, PhD., z Mendelovy univerzity v Brně: „Pro lesní cesty, které splňují pojmové znaky „pozemku určeného k plnění funkcí lesa“ podle §3 lesního zákona, tj. jde o nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, nebo zpevněné lesní cesty, jestliže s lesem souvisejí, nebo slouží lesnímu hospodářství a nejde o příjezdní komunikace k zastavěnému pozemku , platí zákaz vjezdu a stání motorovými vozidly zakotvený do §20, odst.1 písm. g)… Zákaz je paušální , nezávislý na dopravním značení a platí bez jakékoliv vazby na rozhodnutí silničního správního úřadu či jiného orgánu veřejné správy. Z jeho působnosti jsou vyjmuti pouze vlastník lesa (zde Česká republika a Lesy ČR Hradec Králové, které mají k pozemku právo hospodaření – pozn. MH) a osoby, jimž vlastník udělil výjimku…“ Kromě nich pouze některé orgány státní správy, policie, hasiči apod. Má-li takovou úředně udělenou výjimku osoba, jež se ohradila proti obsahu mého příspěvku, nevím. Jedině potom by totiž CELOU zmíněnou cestu mohla využívat bez porušení zákona. Ale divil bych se, kdyby ano, a to právě proto, že její bydliště je až před dům bez problému dostupné běžnou asfaltovou komunikací. Ze Srní do Provodína to není 8 kilometrů, nýbrž čtyři a půl. Maximálně tak 10 minut jízdy autem. Zmiňovanou lesní cestou sice jen 1 – 2 kilometry, ale protože tudy auto musí jet krokem, časová úspora je naprosto zanedbatelná. A že je ta asfaltka horší než nezpevněná lesní cesta, to prostě není pravda – chodím oběma cestami pravidelně skoro čtyři desítky let. Už jen dodatek a margo toho nepořádku kolem cest. Nechci se nikoho zastávat, jistě se i mezi pěšími či cyklisty najdou čuňata, ale třeba po takové silnici I/9 se moc pěších nepohybuje, a přesto jsou tam příkopy věčně plné odpadu, silničáři a dobrovolníci je nestačí uklízet. A černé skládky kolem lesních cest, tvořené starými ledničkami, televizory, pneumatikami, kusy nábytku či stavební sutí, kilometry od nejbližšího obydleného místa, jen těžko budou zakládat PĚŠÍ milovníci přírody. PhDr. Miroslav Hudec, člen dopravního výboru Libereckého kraje
13.08.2015 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši