Můžeme svobodně diskutovat o smrkání do kapesníku?

V dobrých rodinách, a věřím, že je jich většina, jsou děti od malička vedeny ke kulturním a civilizačním návykům.  Například k tomu, že se smrká do kapesníku. Slušný člověk nefrká na zem, neutírá si nudli do rukávu. Natož do cizího. Dá to docela fušku, důkazem jsou dospělí, kteří se to nenaučí nikdy. A asi ne proto, že by neměli na kapesník – soudě aspoň podle jejich oblečení a třeba nablýskaného auťáku.

A teď si představme, že by někdo ještě přišel  s tím, že v demokracii není v pořádku takto jednostranně prosazovat kapesníky proti frkání na zem. Nejen v rodinách, ale k civilizačnímu tlaku se přidávají i školy, média, většina veřejnosti. Kolik lidí si pak troufne vůbec o problému diskutovat?

A co když nejde jen o kapesníky? Co když jde o něco z hlediska udržení kultury a civilizace ještě mnohem podstatnějšího?

Po vraždě Daniela Hilliga dvěma (možná třemi) migranty v saském Chemnitz došlo ve městě k nepokojům. Po kriminálním činu, jehož okolnosti ještě nejsou zcela objasněny, nejnovější zprávy hovoří o předchozí hádce o peníze a o cigarety, proběhla řada demonstrací nejrůznějších politických uskupení z pravé i levé části spektra. Proti chování migrantů i proti rasismu. A jako vždy příležitosti využili, spíš zneužili, extrémisti. Anarchisti i neonacisté. Došlo dokonce k honbě na cizince tmavší pleti.

Početně však všechny demonstrující jednoznačně převýšili účastníci koncertu „Ne rasismu“. Přišlo jich 65 tisíc. Cílem koncertu bylo ovšem také vybrat peníze na podporu rodiny zavražděného Němce s kubánskými kořeny.

A vzápětí se objevily hlasy, že tolik lidí přišlo jen proto, že o koncertu předem informovala všechna německá média, že mu dělala reklamu. Že tím lidé vlastně byli zmanipulováni, že bylo zmanipulováno veřejné mínění. A že je to ukřičení nespokojených, zakrývání problémů, které s sebou migrace přináší. Že v takové atmosféře se málokdo odváží na ně otevřeně poukazovat. Dokonce že je to omezení demokratické diskuse. A že se nám to vymstí, že posílí extrémisti.

Jsem z těchto hlasů trochu v rozpacích. Vždycky jsem si myslel, že potlačení demokratické diskuse je, když je o něčem zakázáno mluvit, když je někomu násilně zavírána pusa. Ale že by jím byla pouhá podpora jedněch názorů proti jiným?  To vůbec nezáleží na tom, o jaké názory jde?  Nejde o to, jestli ty názory hájí civilizační hodnoty, kterých si vážíme, jejichž obhajoba nás v průběhu dějin stála spoustu krve, spoustu obětí?  Máme dobrovolně v zájmu nestrannosti propagovat i názory opačné? Nestačí, když je svobodně propagují ti, kdo je zastávají?

Opravdu je vrcholem demokratické diskuse ono již okřídlené: „Pět minut pro pana Hitlera, pět minut pro pana Žida“?

09.09.2018 Vytisknout Vytisknout
Zpět na úvodní stránku
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši