Z 6. zasedání zastupitelstva České Lípy (středa 27. 3. 2019)

Předem se omlouvám, pokud tentokrát nasekám ve zprávě víc chyb než obvykle. Jakási viróza mě přepadla, nebo snad nachlazení z prvního jarního výletu, sice se sluncem a modrou oblohou, ale na putování luhy a háji v rozhalené košili to zřejmě přesto ještě nebylo. Odešel jsem včera ze zastupitelstva už v osm večer, hned poté, co se odhlasoval nákup objektu bývalé pojišťovny na rohu  Mlýnské a U Synagogy.

Diskuse o tom zabrala polovinu z těch čtyř hodin, co jsem tam strávil. Jak jsem napsal v minulém raportu (reportu), když se projednával záměr koupě, je k ní dost důvodů. Od těch negativních – lidi by nám neodpustili, kdyby to koupil někdo, kdo by tam provozoval třena kasino či co – po pozitivní. Kancelářská budova je jako dělaná pro sestěhování některých odborů městského úřadu, které jsou rozesety po městě. Třeba oddělení pasů a občanských průkazů je na Děčínské proti soudu, archív městského úřadu zase na Slovance, školská správa na Jindřicha z Lipé atd.

Navíc znovuzabydlení budovy může do vylidňujícího se centra přitáhnout zákazníky. Vždyť poté, co budovu opustila pojišťovna a následně i další, zkracovaly poblíž, jen co já vím, nejmíň tři obchody. Porcelán, pekařství, hodinářství. Začnou-li do budovy opět chodit lidi, třeba se tu nějaký obchod zase uchytí.

Námitky těch, kdo byli proti koupi, byly většinou, že je to moc narychlo, že jsme se nezeptali lidí, jestli chtějí, aby objekt město koupilo, dokonce, že se mělo ke koupi uspořádat mezi občany referendum. Že jsme to neměli v rozpočtu na letošní rok, dokonce že to nemáme v koaličním programu. Že to bude na úkor jiných, již v rozpočtu schválených investičních akcí, že nevíme, kolik budou stát úpravy objektu, kolik náklady na provoz, energie atd. atd.

Vystoupil jsem v diskusi taky, i když mi nebylo moc dobře, ale některé námitky se prostě nedaly přejít mlčením. Než by se uspořádalo referendum, uplynuly by spíše měsíce než týdny, v květnu budou sice volby do Evropského parlamentu, ale pochybuju, že by se to stihlo. Nejspíš by to dopadlo tak, že konkursní správce by ztratil trpělivost a začal jednat s druhým zájemcem.

Námitka, že koupě objektu není v rozpočtu na letošní rok, je trochu mimo. Ono je to jako s domácností. Tam si taky můžeme něco naplánovat, ale zároveň musíme počítat, že se může stát něco mimořádného, co nám ty plány může nabourat. Můžeme si třeba říct, že si koupíme novou televizi s větším rozlišením a našetřit si na ni. Jenže když se nám pak nečekaně rozbije pračka nebo lednička, holt bude muset nová televize počkat. Podobně jsme nemohli při sestavování rozpočtu vědět, že najednou bude k mání tahle budova.

Po té dvouhodinové diskusi nakonec pro koupi z třiadvaceti přítomných zastupitelů hlasovalo devatenáct. Proti byli Máška a Žatecká z ČSSD a Raninec a Tejnora z ODS. Jo, cena by měla být 18 milionů, asi o 2,18 milionu více než je odhadní. Podle právníků si to můžeme dovolit, jestliže to odůvodníme potřebností objektu pro město, aby nás nepřeplatil druhý zájemce.

Teď už jen stručně k individuálním dotacím z fondu zastupitelstva. Rád jsem podpořil 800 tisíc na letošní Lípu Musicu, 400 tisíc na provoz kina Crystal a 150 tisíc na provozní výdaje českolipského Střediska výchovné péče. O jeho zřízení (vlastně je to pobočka toho libereckého)  jsme se dlouho snažili a dlouho to nevypadalo moc nadějně.  Je přitom velice potřebné, tak jsem rád, že funguje a že rodiče nemusí za odbornou radou a pomocí jezdit až do Liberce nebo Děčína.

Naopak jsem nepodpořil individuální dotaci 100 tisíc na tenisový turnaj ve Starých Splavech, štve mě už ten hnusný název „Macha Lake“, ta facka českému jazyku. A pak si taky nemyslím, že by měl nějaký zvláštní přínos pro Českou Lípu.

Nepodpořil jsem ani dalších 100 tisíc korun spolku Golf club Česká Lípa, který provozuje hřiště u Zlatého buřtu. Když pro nic jiného, tak pro tu úděsnou spotřebu vody na zavlažování. Našel jsem si, že osmnáctijamkové hřiště, které tam je, jí spotřebuje týden co týden 2 150 m3. Jak jsem koukal na kalendář akcí, v provozu je duben až říjen včetně, tedy 30 týdnů.  Spotřeba vody mi pak vychází na 30 x 2 150 =   64 500 m3, 645 000 hektolitrů. A jelikož loni podle statistik činila průměrná spotřeba vody na osobu a rok 328 hektolitrů (denně 90 litrů), spotřebovali golfisti téměř tolik vody jako 2 tisíce lidí. V přepočtu vlastně víc, protože když budeme počítat u lidí taky jen 30 týdnů = 210 dnů, je to jen 189 hektolitrů. A tudíž spotřebují golfisti skoro tolik vody jako 3 500 lidí. Tedy například zhruba tolik jako Jablonné v Podještědí (asi 3 600 obyvatel). A to vše za sucha trvajícího už několik let, kdy i v Libereckém kraji na řadě míst lidem vyschly studny.

Další zastupitelstvo bude těsně po Velikonocích, ve středu 24. dubna.  Pokud do té doby vydržím, zase se ozvu.

30.03.2019 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši