Ze 33. zasedání ZM Česká Lípa (St 16.12.2009)
Minule jsem zmínil, že někdy je už těžko poznat, jestli jsme ještě na jednání zastupitelstva, nebo v nějaké realitní kanceláři. Dnes bych mohl napsat přes kopírák totéž.
Jsem rád, že se revokoval (zrušil) záměr prodat pozemek v centru zahrádkářské kolonie na Ladech. Byla by škoda, kdyby se tenhle pěkný travnatý plácek s několika stromy měl přeměnit na další záhony nebo dokonce na stavební pozemek (v jednom případě se to tam už stalo) a zahrádkáři neměli kde posedět, probrat, co je probrat třeba, nebo jen tak pokecat, opéct si buřty, kdyby jejich děti neměly kde se proběhnout bez rizika neustálého peskování, ať nešlapou do užitku tam či onam.
Jeden pozemek v domcích pod Holákem jsme schválili k prodeji majiteli pozemku sousedního, protože ho zadarmo hezky seká, aby se mu odtud nedral plevel na zahrádku u domu. Kousavá poznámka paní Lukáškové, že teď se mu ale bude drát zase z dalšího neudržovaného pozemku, a jestli i ten, když ho začne hezky sekat, mu taky prodáme, zůstala bez odezvy.
Další záměr, který stojí za zmínku, jsou dosti rozsáhlé pozemky u Svojsíkovy stezky v Dubici. Minule jsme tam zcela oprávněně nedali souhlas k vymlácení zeleně pod záminkou výstavby fotovoltaické elektrárny, dnes zastupitelstvo odmávlo prodat to vše mas(t)nému průmyslu k údajnému rozšíření závodu. Nedivil bych se, kdyby šlo o pozemkovou spekulaci, levně od města koupit, rozparcelovat a draho prodat třetím osobám.
K tomu rozpočtu. Čísla v základní tabulce hovoří jasně. Příjmy města 678 989 000,-Kč, výdaje 789 889 000,- Kč. Schodek 110 900 000,-Kč. Po předchozí dohodě s kolegy jsem vystoupil za klub SZ s tím, že deficitní rozpočet nemůžeme podpořit, protože je to v rozporu s odpovědným hospodařením. Je to poprvé, za těch zhruba 20 let, co jsem v zastupitelstvu, kdy k tomu došlo. A to nevíme, jestli nebude hůř, jestli ekonomická krize opravdu končí, nebo jestli po krátkém hospodářském oživení nevypukne znovu a s ještě větší silou. Jasno v tom nemají ani ekonomičtí odborníci zvučných světových jmen.
Vyvolalo to dost emotivní odezvu paní starostky i šéfa financí Ing. Zachrly. Ten řekl, že ta díra v rozpočtu je ve skutečnosti menší, že jsme vlastně nikdy vyrovnaný rozpočet neměli, že lze dofinancovávat z finanční rezervy a z dalších zdrojů (minule jsme si schválili trvalý investiční fond, ze kterého by se přednostně financovaly odložené investice, nyní se usneslo – zdržel jsem se – že se z něj mohou financovat i splátky dluhů a úroků z nich) atd. Dr. Tejnora mínil, že vlastně o schodkový rozpočet nejde, to že bychom museli být v platební neschopnosti, což nejsme (?). Starostka zase pravila, že lepší schodkový rozpočet než rozpočtové provizorium, protože v tom případě bychom nemohli žádat o různé státní dotace, čímž utečou další peníze. Proti deficitnímu rozpočtu i proti provizoriu (bylo by na 1. kvartál a činilo by čtvrtinu toho schodkového rozpočtu, takže prašť jako uhoď) byli komunisti. Velmi ostře proti návrhu vystoupil také Skokan, bylo to až osobní, vyčetl starostce, že mu vzala slovo, ačkoliv on ještě své připomínky nedokončil, mluvil dost dlouho, propral všechno možné hodně zpátky do minulosti, připomněl, jak byl diskriminován, když se volil po jeho odvolání nový člen rady, a další a další výtky. Proti deficitnímu rozpočtu kupodivu nebyli Ing. Máška a Ing. Štrumfa, kteří před nějakým časem vystoupili z koalice.
Zkrátím to. Přes veškerou diskusi byl schodkový rozpočet schválen patnácti hlasy, pět bylo proti (včetně komunistů a Skokana), Zelení se zdrželi. Dr. Riedl byl z jednání omluven, a ještě mi tam chybí jeden hlas do pětadvaceti, nějak jsem nedával pozor. Snad to hlasování upřesní paní Lukášková.
Jako douška k rozpočtu by se mohlo uvést, že nám utíkají nemalé peníze. Zachrla na dotaz prozradil, že třeba na poplatcích za komunální odpad dluží někteří místní za posledních pár let celkem 25 miliónů korun!
Ještě se trochu pochlubím, že zastupitelstvo velkou většinou ( zdržel se jen Panc - prý z formálních důvodů, nelíbila se mu formulace usnesení) podpořilo návrh Dr. Záruby a můj, aby byly pořízeny pamětní desky dvěma významným zdejším předválečným osobnostem. Inspektoru českých menšinových škol Josefu Maštálkovi, který založil v tomto tehdy čistě německém kraji české vlastivědné muzeum, kolem kterého se formovaly špičky české menšiny (pamětní desku už měl, ale někdo ji ukradl či zničil), a JUDr. Vladimíru Horovi, rodem z Arnultovic, soudci a statečnému člověku, který se zúčastnil protinacistického odboje, byl nacisty zatčen a zemřel na útrapy věznění 24.prosince 1944, pár měsíců před koncem války. Po válce byl prakticky zapomenut (patřil do nekomunistické části odboje), a že vůbec někdo takový tady několik let žil, víme až díky panu profesoru Zdeňku Pokornému, který objevil některé dokumenty o něm a posléze i napsal článek do vlastivědného sborníku Bezděz.