Obrana domova je terorismus?

Jako by nestačilo, že pokračuje bourání Maršovického vrchu u Dubé na Českolipsku a dalších v severních Čechách, lidská chamtivost opět zatoužila i po Tlustci.

A ti, kteří jí jdou na ruku, používají opět  ten starý a zdánlivě bohulibý argument: bude práce. Ano, na pár let a pro pár lidí. Škody po té práci se však nenapraví do skonání věků. Nový Tlustec totiž už nikdo nikdy nepostaví. Prý, těžit se musí, aby byly prostředky na sanaci škod po těžbě. Dává to stejný smysl jako hláška, že okno se musí rozbít, aby se z vandala dostaly peníze na zasklení. 

V souvislosti se zamýšleným obnovením  těžby se mluví dokonce o terorismu. Silné slovo, po surovém žhářském útoku ve Vítkově na Opavsku až povážlivě silné. Ale když už padlo, spíše než s čímkoliv jiným by si ho nezasvěcený člověk spojil s násilím páchaným na zdejší krajině a svým způsobem i na lidech, kteří v ní žijí a mají ji rádi. Ono je ho i tak dost, i když chemická těžba uranu v blízké strážsko-hamerské oblasti oficiálně dávno skončila a probíhá údajně jen sanace. 

Ale těžce by se takový člověk mýlil. V tomto kraji vládne podivný slovník, a ten se nestačil změnit ani dvacet let od konce režimu, který jím tak obratně vládl. Stále se tu někteří nestydí vydávat černé za bílé a naopak. A pro ty není terorismem (a zeleným k tomu) násilí proti krajině, která je naším domovem, nýbrž její obrana.