Lék na bolesti zemědělců? Obnova tradičního družstevnictví.

Když tak sleduji nářky českých zemědělců (nejen na demonstraci 12.března), uvědomuji si, že přece existuje velmi účinný lék na jejich bolesti. A dokonce by pomohl nejen zemědělcům, nýbrž i českým spotřebitelům.

V současné době jdou bohužel jejich zájmy často proti sobě. Zemědělec kupříkladu má zájem, aby dostal za mléko co nejvyšší cenu, zákazník naopak, aby bylo co nejlevnější.

Tím lékem je obnova tradičního českého družstevnictví, možná spíše nějaká jeho moderní obdoba. Družstevní hnutí bylo od 19.století výraznou součástí české hospodářské emancipace. U nás existovala rozsáhlá síť zemědělských, hospodářských a spotřebních družstev. Sdružovali se v nich malorolníci ale i větší zemědělská hospodářství, zpracovatelé, obchodníci a mnoho dalších. Družstva zajišťovala pro své členy mnohostranné služby, poskytovala jim za výhodné ceny zemědělské stroje, osivo, hnojiva, a starala se o odbyt   produkce. Existovaly družstevní cukrovary, lihovary, pivovary i síť prodejen. Ještě dnes lze objevit pomalu v každém městě, nejčastěji blízko nádraží, typické mohutné budovy skladů těchto družstev.

Tuším, že by zřejmě bylo dosti obtížné tento systém obnovit, a nejen v důsledku profanace myšlenky družstevnictví. Velké problémy by asi byly i s restitucemi majetku družstev. Na druhé straně by mohutná družstevní síť, v níž by se propojila zemědělská produkce, zpracovatelé a obchodníci, konečně vytvořila velmi potřebnou, vážně branou konkurenci nadnárodním obchodním řetězcům, a navíc by vyřadila ze hry různé překupníky a spekulanty, kteří se přiživují jak na zemědělcích, tak na zákaznících.