Rozhodnutím vlády: hluk neškodí

Šikovná je, ta naše populární úřednická neúřednická vláda. Když nedokáže donutit původce zdraví škodlivého hluku, aby dodrželi platné normy a zaplatili potřebná protihluková opatření, rozhodne, že hluk vlastně neškodí („Jurásková chce zvýšit hlukové limity silnic“, Právo 5.2.).

Prý, denní limit 60 decibelů (a noční 50), to je kafíčko. Není nutno poddané takto rozmazlovat, stejně z nich nic nekápne. To velkovýrobci randálu, automobilová lobby a spol zejména, to je jiné kafe. Ti vládnou prostředky, a byl by od nich čirý nevděk, kdyby se nenechali trochu vidět a nepustili drobínek z toho, co ušetří díky odtroubenému boji s hlukem, na nějaké, jistě veskrze bohulibé účely. Třeba na preventivní vyšetření sluchu.

A že už hluk o cca 55 decibelech, pokud je mu člověk vystaven dlouhodobě, může vést k závažným zdravotním komplikacím? Že je to rizikový faktor třeba při cukrovce, při kardiovaskulárních chorobách? Nebo že přinejmenším vede k závažným poruchám spánku, k následnému snížení imunity, ke zvýšené nemocnosti?

Tohle že by něco vážilo? V Čechách? V někdejší součásti širší vlasti pověstného doktora Bautzeho, který svého času z jedenácti tisíc českých branců vymýtil 10 999 simulantů? A jenž se nenechal zmýlit ani smrtí toho jedenáctitisícého, kterého právě před ním ranila mrtvice? Jeho výrok, „Odneste toho simulanta“, vešel do dějin – humoristické literatury.