Demokracie zdržuje stavební podnikatele.

Rozhořčil se tuhle prezident stavebních podnikatelů Václav Matyáš („Vláda vnesla do stavby silnic zmatek“, LN 10.11.), co všechno zdržuje ještě rychlejší a ještě úspěšnější betonování české krajiny. A hned taky předložil recept, podle něhož se to má napravit.

Musí se prý odstranit průtahy už při pořizování územních plánů. Ty ovšem vznikají i proto, že se k nim má právo vyjadřovat také místní samospráva a veřejnost, a to v několika fázích, které mají své zákonné lhůty. A zejména veřejnost toho práva v poslední době skutečně začíná využívat. Občané totiž po řadě nepříjemných zkušeností zjistili, že jedině tak mají alespoň určitou naději, že jim jednoho krásného rána páně Matyášovi lidé nepostaví přímo před okny jejich domů něco, co tam v žádném případě nechtějí a co by je v krajním případě donutilo třeba i k odstěhování. Zkrátit „průtahy“ by se daly pouze tak, že by se občanům tohle právo zase sebralo.

Podobně se prý musí „jasně stanovit oprávněnost účastníků řízení“. Chápu, kdyby bylo jasně stanoveno, že třeba selka Ludmila Havránková, jakkoliv vlastník pozemků, o něž v řízení jde, nemůže být jeho účastníkem, protože by to řízení jen zbytečně zdržovala, určitě by to zas o něco zrychlilo oběh stavebního kapitálu. A ušetřily by se (rozuměj, stavební podnikatelé by ušetřili) náklady „na změny projektů, potřebné studie, výzkumy a posouzení.“ 

Kdyby se podle stejného mustru i jinde šikovně omezila ta překážející a zdržující demokracie, protože nic jiného než ta za tím vším, co panu Matyášovi tak vadí, není, rázem bychom prý na tom byli lépe i s bezpečností dopravy. A dokonce bychom se vyhnuli i hrozícím újmám na životním prostředí ve městech. 

No a kdyby náhodou ne, pořád tu ještě máme osvědčené pohřebné a smradné. Jako před rokem 1989. Tehdy se nějaké umělé zdržování netrpělo a stavělo se ostošest – tedy, když byli lidi a materiál.