Temelín, český Zwentendorf?

Šturmování v přípravných aktivitách stavby dalších dvou bloků Temelína („Temelín může být hotov dříve“, LN 20.5.), které paradoxně ještě zesílilo po havárii v jaderné elektrárně Fukušima, je zajímavý fenomén i z hlediska psychologického. Čím více přichází informací, které nutí ke zvýšené opatrnosti, nejnověji třeba zjištění, že poškození japonské atomky a únik radioaktivity zřejmě nezpůsobila až následná vlna tsunami, nýbrž už samo zemětřesení, tím více ujišťování, že něco takového se nás netýká. V poslední době dokonce takové zprávy procházejí médii často bez komentáře.

A nejzvláštnější je, že se to drtivé většině české společnosti zřejmě zdá normální. Individuální psychologii je tento jev znám jako šoková reakce. Stává se to v situacích, které jsou pro postiženého tak velkým psychickým traumatem, že je nedokáže racionálně zpracovat, že se s nimi nedokáže vyrovnat. Reaguje tedy jakýmsi rituálním popřením, chová se, jako by k traumatizující situaci vůbec nedošlo. Například matka, které zemřelo dítě, je odmítá vydat, „ne, ono není mrtvé, jen spí, vy jste to nepoznali, vy mu chcete ublížit.“ Ale známe něco podobného i na úrovni celospolečenské. Jako šokovou reakci lze chápat třeba i fanatismus některých skupin německého obyvatelstva, které ještě po Hitlerově smrti a po pádu Berlína odmítalo uvěřit, že s Třetí říší je definitivně konec. Tvrdošíjné lpění na dostavbě Temelína a na atomové energii je dnes pro českou společnost daleko více než jen projevem starosti o energetickou bezpečnost země.

 

Při této její naladěnosti - podle všech průzkumů je jednou z mála v Evropě, která se naprosto ničím nedala zviklat ve své většinové podpoře jaderné energii - je dosti pravděpodobné, že Temelín nakonec skutečně dostaven bude. Racionální argumenty proti jsou a budou popírány a bagatelizovány. I to chystané prověřování bezpečnosti současných jaderných zařízení, chlácholivě deklarované jako velmi důkladné, může u nás skončit jako fraška. Vždyť sám premiér odmítl, aby jeho součástí bylo posouzení hrozby terorismu. Prý by to mohl být návod pro teroristy! A  argument užuž hrozícího nedostatku elektřiny, který slýcháme snad již desítky let, ač po celou tu dobu elektřinu vyvážíme, ten už doslova zlidověl.

 

Takže podle toho, co si můžeme přečíst, někdy po roce 2020 budeme mít náhle k dispozici nových 2 tisíce megawatt instalovaného výkonu. Ale co s nimi? Už letos třeba ty proklínané fotovoltaické elektrárny pokrývají až 15-20% české spotřeby elektřiny. Srovnatelné množství, jako ten připravovaný třetí a čtvrtý blok Temelína. Kromě toho, během těch více než deseti let  se jistě nezastaví kontinuální proces modernizace všech možných zařízení využívajících elektřinu. Pokles celkové spotřeby energie je téměř jistý. Samozřejmě, můžeme zvažovat odstavení některé starší elektrárny. Ale nedá se to jejímu majiteli nařídit, protože by jistě zažaloval stát o náhradu ušlého zisku. Nebo ještě zvýšit vývoz, pokud bude česká společnost setrvávat v současném, výše popsaném stavu, pokud navíc spolkne i další miliardové výdaje  na nezbytné nové vývozní linky elektrického vedení. Ale co když ne? Budeme mít z Temelína český Zwentendorf?

25.5.2011 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši