Divný protest proti protestu na Šumavě

Přemýšlím nad „Modravským uzlem“ Ondřeje Neffa (LN 1.8.). Něco mi na tom protestu proti protestu nesedí.

Je to opravdu jaksi zašmodrchané. Dobrá, já nemusím souhlasit s tím, že ochránci přírody blokují kácení v 1.zóně národního parku. Ale že by mne napadlo pořádat proti tomu průvody? Vidím přece, že proti aktivistům zasahují policisté, že se do nich obouvá kde kdo v médiích, včetně zdejšího pana starosty. Že současné vedení národního parku rozhodně nehodlá od pokračování v těžbě ustoupit, ač podle všeho porušuje zákon.

Domnívají se ti protestující proti protestu, že to všechno je málo? Že oficiální instituce nedělají proti ochráncům přírody dost? A proč jich potom přišly pouze dvě stovky? Že by to ostatní zas tolik nepálilo? Kdybych měl věřit třeba panu senátorovi Jirsovi, který bojuje jako lev za národní park, jak on mu rozumí, pak co Šumavák, to bojovník za kácení i v jeho v prvních zónách. A přitom se přímo před kamerou jedné z televizí infarktově rozčílila  účastnice na dlouholetou sousedku z chalupy odvedle. Za to, že ta se odmítla pochodu zúčastnit, protože je proti kácení. To bylo v podvečerních zprávách. V hlavních večerních už tato část reportáže chyběla. Chtěl bych věřit, že šlo pouze o krácení z časových důvodů.        Přesto jsem asi nebyl jediný, kdo při sledování reportáže uvažoval, zda to lehké faux pas bylo jen výjimkou.

Člověk se neubrání všelijakým podezřením. Ony ty protesty proti protestům a proti protestujícím u nás bohužel mají zažitou tradici z dob minulých, ale možná zase ne až tak minulých. Bohužel říkám proto, že ty minulé zdaleka nebývaly tak spontánní, za jaké byly vydávány. Že šlo o formu ostrakismu, o zastrašování protestujících, o nátlak na ně, o nepřímé upření práva na protest. A jak známo, čím hrneček navře, …

Je možné, že zbytečně maluji čerta na zeď. Že v tom nehrály žádnou roli benefity, které zdejší lidé dostávají díky miliónům v obecní pokladně z miliardářových daní. Že to v žádném případě nikdo z pozadí jemně nedirigoval. A už vůbec nikdo z těch, jimž jsme si v poslední době zvykli říkat kmotři a kterých se i kolem Šumavy mlsně rojí dost a dost. Že zdejší obyvatelé se sešli opravdu dobrovolně a spontánně, že se opravdu bojí o lesy na Šumavě. Ostatně nebylo by divu, vždyť všelikého strašení žravým, a kdo ví, možná i dravým broukem bylo za poslední roky tolik, že by se i Nebojsa lekl.

Moc rád bych tomu věřil, ale nepříjemné pachuti, kterou ve mně tento divný protest proti protestu vyvolal, ne a ne se zbavit. Zažil jsem v těch minulých dobách něco podobného i na vlastní kůži, a od té doby mne lehce mrazí při pouhé vzpomínce.

PhDr. Miroslav Hudec, Česká Lípa