Na zrušení sociálního státu bychom doplatili všichni.

Jiří Hanák má pravdu („Paradox“, Právo 30.5.), Klausova fixní idea tržního hospodářství bez přívlastků nás může všechny přijít pěkně draho.

Ona ani není uskutečnitelná, nelze se vrátit nějakých 150 let zpátky. Což ovšem neznamená, že lidé umanutí a zaslepení hýčkanou vlastní vidinou světa, jež není ze světa tohoto, se občas o ten návrat nemohou pokusit. Výmluvným příkladem jsou totality 20. století. S tím, co způsobily, se potýkáme dodnes.

 

Samozřejmě, že lidé se budou bránit odbourávání vymožeností sociálního státu. Oni už se brání. A nejde jen o demonstrace na Václavském náměstí, před ministerstvy, před Úřadem vlády. Ty jsou ještě vcelku neškodné.

 

Co by nás asi skutečně čekalo při dalším utahování šroubů, naznačují spíše loňské události ve Varnsdorfu, Rumburku, v Novém Boru či letos třeba v Břeclavi. Snad jen hodně velký naiva by si mohl myslel, že příčinám útoků na menšiny lze plně porozumět bez přihlédnutí k širším sociálně–ekonomickým souvislostem. A to nakonec vše dopadlo ještě relativně dobře. Kdo zaručí, že tomu tak bude i příště? A že příště se terčem frustrovaného a snadno manipulovatelného davu nestane jakákoliv jiná menšina? A nemusí to být jen menšina národnostní. V dusné, napjaté atmosféře posledních let stačí nepatrná jiskřička. A že extrémisté čekající na svou příležitost křesají ostošest!

 

Rozumní vládci jistě dbají na zdravou ekonomiku země. Ale malér nastává v okamžiku, kdy podlehnou bludné představě, že zdravé ekonomiky lze dosáhnout i v nezdravé, rozeštvané, sociálně rozkolísané společnosti. Ve společnosti, kde jedna skupina je účelově stavěna proti druhé, kde sociální rozdíly rostou nad únosnou mez. To je nezodpovědný hazard, na který mohou doplatit všichni. Včetně těch, kterým současná situace vyhovuje, kteří na ní (zatím!)  vydělávají.

 

PhDr. Miroslav Hudec, psycholog

4.6.2012 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši