Politika podle receptu pejska a kočičky

„Dort musí být sladký, řekla kočička… a trochu slaný taky, povídal pejsek… dáme tam syreček, ten já tuze rád... a kosti… a přece nějakou myš, myši já tuze ráda… a trochu cibule… a čokoládu… a omáčku..., a namíchali tam sádlo i bonbóny, škvarky a skořici…, jedlou hlavu z husy i hrozinky…“

Co že má tahle Čapkova pohádka společného s (určitou) politikou? No recept přece! Oni pejskové a kočičky mají každý přece jen maličko rozdílné chutě, přestože se jim oběma v novějších časech páníčkové dost úspěšně snaží nanutit konzum univerzálních granulí. A tak se do toho politického programu musí napasovat třeba i ten syreček s rozinkami a chcíplá husí hlava postrouhaná čokoládou. Aspoň některé vycházející politické hvězdy jsou přesvědčeny, že je to zaručený způsob, jak vybudit voličovy chuťové buňky k maximální činnosti. Vymysleli vymyšlenost velikou. Dají si zpracovat průzkum, co by si tak asi čeští pejskové a kočičky v tom dortu (pardon, vládním programu) přáli mít, a jestli si ho vůbec přejí péct. Oni to sice od nich už jednou slyšeli, osmnáct a půl procenta voličských hlasů je jen o maličko méně než vítězných dvacet a půl, ale za zeptání jeden nic nedá. A hlavně – pejskům a kočičkám  se tuze líbí, že se jich někdo na něco ještě vůbec ptá, když už je přece po volbách. Jen hloupý by toho nevyužil, i toho, jak se následně boží duha všeobecného konsensu rozklene mezi stranou a jejími voliči. Těmi současnými, a bohdá i mnohými dalšími, které přiláká vůně pečícího se dortu.

 

To pouze věční šťourové a nepřejícníci, kteří by nejraději pejskům a kočičkám ten dort uzmuli a sami spolykali, se mohou pošklebovat a ofrňovat, že to prý „prskalo a syčelo, škvířilo se to, syčelo to a šla z toho pára, smažilo se to a připalovalo, kypělo to a přetékalo, a čmoudilo to, jako kdyby se staré hadry pálily.“

 

Ale nebojte se, pejskové a kočičky, ono na ty zpochybňovače a pošklebáky taky nakonec dojde: „.. zatím šel kolem toho dortu jeden zlý pes, a jak ten dort vychládal, zavonělo mu to do nosu všelijak.“ Co to budeme protahovat, ten zlý pes dort zhltnul, a dostal z toho ukrutánské bolení břicha. Dobře mu tak, hanbářovi hanbatému, šťouravému, nepřejícnému, žravému.

 

Pohádka je pohádka, musí dopadnout dobře, a tak děti ošizeného pejska a kočičku odškodnili – nabídli jim zbytky od oběda. A kočička, přemýšlivější, aspoň v té Čapkově pohádce, nakonec mávla nad dortem tlapkou: „Víš pejsku, já si z toho nic nedělám, že nám ten zlý pes snědl ten dort… třeba by nám po tom našem dortu také bylo špatně…“

 

PhDr. Miroslav Hudec, dětský psycholog

12.11.2013 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši