Umrzlí bezdomovci a umělý sníh

Ad: „Město láká diváky, televizi i sponzory (LN 30.12.)

Přemýšlím, jestli mezi diváky nevídané šou, lyžování u pražského Průmyslového paláce na „dusíkovém“ sněhu, byl také některý ze zdejších bezdomovců.

Obávám se, že ne. Ti asi mají v těchto mrazivých dnech jiné starosti, než koukat na zábavy přežraných, kteří už nevědí roupama, co by. Podle pečlivě vedených statistik jich od začátku letošní zimy v této zemi, kde máme nejvyšší životní úroveň v dosavadních dějinách (!), umrzlo šest. Kolik jich bude, než zima skončí?

Rozhodně bychom tam marně hledali pana Miroslava Szamszeliho. Toho, co před nějakým časem zachránil do popelnice vyhozené (!) novorozeňátko. Dítě díky jemu přežilo, on sám ne. Zemřel na dlouhodobé následky bezdomoveckých útrap pár týdnů před nejkrásnějšími svátky roku.

Nechal se slyšet pan Jirásek, šéf Českého olympijského výboru a člen Rady Mezinárodní lyžařské federace FIS, že on sám by sice dal přednost lyžování v přírodě, ale že holt sponzoři si taky chtějí přijít na své („je to dobrá propagace“).

Obyčejná lidskost by zřejmě tak dobrou propagací nebyla. Už ani o Vánocích. Snad ještě, kdyby bezdomovci zapózovali u toho spektáklu na téma poroučení větru, dešti (a sněhu). S logy sponzorů na lyžařském ohozu ovšem. Milióny, které mohly zachránit život mnoha lidem bez střechy nad hlavou, se rozpustily v tekutém dusíku. Ale asi jen naiva by čekal, že v bohatých společnostech dá někdo před zábavou přednost lidskosti a soucitu s těmi nejslabšími.