Rušit těžební limity dnes už ztratilo smysl

Pan poslanec Vojíř chce znovu rušit těžební limity („Vojíř navrhne zrušit těžební limity“, Právo 24.2.). Je to podle mého návrh asi stejně aktuální jako návrh nové pětiletky socialistické výstavby předložený 17.listopadu 1989.

Pravda, tehdejší političtí činitelé taky nemohli tušit, že už doslova za pár dnů budou žít ve zcela jiném světě, než na jaký byli zvyklí předchozích čtyřicet let, a v němž se tak rádo ve všech pádech skloňovalo klišé o „věčných časech.“ Ale od té doby jsme snad měli dost příležitostí poučit se.

To, co přichází, to není jen hospodářská krize, o níž nota bene nevíme, jak dlouho potrvá. Začínáme ale tušit, že spíše roky než měsíce. A svět po ní bude jiný. A zase tápeme, jaký asi. To už o něco více bychom mohli říci o tom, jaký nebude. Skoro jistě končí období rozežranosti, bezuzdného konzumu, plýtvání vším možným včetně surovin a energií – i tím uhlím. Bude se šetřit, bude se investovat s daleko větším rozmyslem. Firmy si dvakrát rozmyslí, než otevřou nový důl, než začnou stavět novou elektrárnu. Už nyní u nás klesá odběr elektřiny. Jistě, především v důsledku poklesu výroby. Ovšem kdo zaručí, že při hospodářském zotavení zájem o elektřinu, uhlí atd. stoupne aspoň na předkrizovou úroveň? A za této situace investovat miliardy jen do výkupu domů v Horním Jiřetíně a na nejrůznější kompenzace?

Myslím, že firma, která by do takového hazardu za současné nejisté situace šla, by si tím jen koledovala o brzké zkrachování. A o to jistě panu poslanci nejde.