Obchvatem do slepé uličky

Nečekám, že za tenhle příspěvek sklidím potlesk, spíš naopak. Je-li někdo svatosvatě přesvědčen, že obchvaty obcí vyřeší problémy s neúnosnou intenzitou silniční dopravy a s jejími následky – troufám si tvrdit, že je to dnes u nás většina těch, kdo na to vůbec mají nějaký názor – jiný názor prostě nepřijme.

Stejně jako v politice nebo v jakékoliv jiné oblasti veřejného života tu platí více než 60 let stará Festingerova teorie kognitivní disonance: informace, která je v rozporu s mým přesvědčením, je prostě nesprávná, aniž by to bylo třeba nějak zvlášť zkoumat.

Přesto na základě několika příkladů z jednoho  regionu do toho vosího hnízda píchnu. Zhruba pětitisícové městečko si oddychlo, když z kraje 90. let zmizela z náměstí tranzitní doprava, kvůli níž se to náměstí skoro nedalo přejít, a s ní neustávající rámus a smog. Jenže uplynulo několik let, lidi na nepříjemné zážitky rychle zapomněli a centrum města jim najednou začalo připadat vylidněné, skoro neměstské. Jen v sezóně je to lepší kvůli množství rekreantů. Ale ani ti nedokázali uživit místní obchodníky, kteří si začali stěžovat na nedostatek zákazníků. Trochu k tomu přispěly i dva nové supermarkety, jeden u obchvatu. Tak zkrachovala na náměstí šikovně umístěná samoobsluha, zmizela oblíbená cukrárna. Přestali vydělávat automechanici a další řemeslníci, z nezbytnosti a s velkými náklady začali své živnosti a podniky stěhovat – k obchvatu. Pomalu se tam blíží i další zástavba. Obchvat má ale na další rozvoj obce podobný dopad, jako kdysi městské hradby.  Řešení? Co jiného než další obchvat? Obchvat obchvatu. Už je hotová studie.

Bohužel si z toho nikdo nevzal ponaučení, i další obce se na obchvaty těší jako na smilování boží. Loni se navzdory několika varovným, ale málo slyšitelným hlasům s (už ne tak velkou) slávou otevřel další obchvat, tentokrát obce ani ne dvoutisícové.  Bývala to obec průmyslová, třeba do zdejší textilky dojížděli zaměstnanci (hlavně ženy) ze širokého okolí. Textilku zrušila odbytová krize, zmizela i další pracovní místa. Městečko teď i s tím širokým okolím patří k hospodářsky nejméně rozvinuté části regionu s relativně nejvyšší nezaměstnaností.  Z nové silniční přeložky nemusí jeho existenci většina řidičů, kteří to tu neznají, ani zaznamenat. Je jen otázka času, kdy sem přestanou zajíždět dálkové autobusy, které do obce přinášejí aspoň kousek života. Obchvat znamená zkrácení jízdní doby mezi „startem a cílem“ spoje zas o nějakou tu minutu, a to je pro dopravce i cestující důležitější než respektování tisícileté funkce cest, jíž je spojování všech sídel při té cestě a nepřímo podpora jejich rozvoje. Už před zprovozněním obchvatu několikrát zkrachoval třeba novinový stánek u autobusového nádraží. Málo zákazníků…

A přes několik nesmělých varovných hlasů začala stavba obchvatu dalšího městečka, opět v té jihozápadní, hospodářsky rizikové části regionu. Na počet obyvatel, ani zdaleka nedosahující celého tisíce, je tu velmi solidní obchodní infrastruktura, několik potravinových prodejen, nejméně dvě restaurace, nově otevřená cukrárna, benzínová pumpa.  Je otázka, jestli to všechno uživí jen poptávka místních.

Město s několika desítkami tisíc obyvatel obchvat jistě hospodářsky neohrozí. Ale zase automaticky nezaručí to, k čemu se především modlí zdejší, totiž k vyčištění ovzduší. Spíše to vypadá tak, že vzduch se zlepší v obchodním centru města, kde se lidé většinou nezdržují celé hodiny, ale zhorší se na okrajovém sídlišti s velkou základní školou. Budoucí obchvat je nakreslen jen několik set metrů severozápadně od ní, tedy ve směru převažujícího větrného proudění. Snad by to nebylo tak zlé, kdyby už před nedávnem nebyl u té školy oficiálně naměřen čtyřiadvacetihodinový průměr těch nejnebezpečnějších částic polétavého prachu těsně pod hranicí hygienického limitu. Rozptylová studie se sice tváří umírněně optimisticky, ale její zpracovatel poctivě varuje, že výsledky je nutno interpretovat opatrně, protože některá vstupní data (například počty vozidel na budoucím obchvatu) bylo možno pouze odhadovat.

Není načase položit si otázku, zda obchvaty, na jejichž stavbu jsou zakázky, pravda, mohutným impulzem rozvoje dopravního stavitelství – při jejich realizaci se točí snad více miliard než při stavbě základní silniční infrastruktury – jsou opravdu optimálním řešením problému přebujelé dopravy? Zda ten problém jenom nepřesouvají o kus dál, zda nevyrábějí problémy další, aniž se navíc starají o jejich řešení?

31.03.2018 Vytisknout Vytisknout
Zpět do sekce Publicistika
(c) Šimon Lomič (simon.lomic@volny.cz)

Zvětši Zmenši