Výfuky elektromobilů i tak smrdí míň

Lišácká otázka, kdeže mají elektromobily výfuk, běhá už drahný čas po sociálních sítích.  Bonmot je to hezký, ale „lišáci“, těšící se na reakci, bývají následně dost frustrováni odpovědí, kterou nečekali.

Ono je to s těmi „výfuky“ elektroaut jako s komíny ústředního topení. I ta nejšpinavější uhelná teplárna vyprodukuje na jednotku tepla méně polétavého prachu, méně skleníkových plynů a jedovatých zplodin než lokální topeniště, byť třeba modernizované za pomoci kotlíkových dotací. A navíc má i větší účinnost, spotřebuje na tu jednotku tepla méně topného média.

Jakkoliv lze tedy souhlasit třeba s panem redaktorem Hudemou („Zelené a špinavé“, LN 7. 9.), že když už elektroauta, tak aspoň je krmit elektřinou z obnovitelných zdrojů, než k tomu dojde, jsou i přes  „špinavý“ původ jejich elektřiny tyto vozy příspěvkem k čistšímu ovzduší.

Je pravda, že auta na benzín a naftu dnes produkují nesrovnatelně méně zplodin než dejme tomu před padesáti roky. Tedy, mají k tomu technické předpoklady.

Jenomže z praktického hlediska spíše nula od nuly pojde. Jednak zejména v našich zemích je aut násobně více než tehdy, jednak je obecně známo, jak masově se porušuje třeba povinnost mít u naftových aut filtry pevných částic. Jejich výfuky si pak co do hubivého účinku na vše živé nezadají s komínem, jehož majitel do kamen naháže jakékoliv svinstvo, které mu přijde pod ruku a které aspoň trochu doutná.

Ono je to ale zlé i u benzínových motorů aut ve městech. Myslím ta auta, která město prakticky neopustí a slouží tam k pouhému popojíždění, k courání sem a tam.

Jak to funguje, vysvětlila mi jedna klientka. Auta mají v rodině dvě (sousedi tři a vztekají se, že těžko zaparkují), jedním manžel jezdí do práce mimo město, druhé má ona na nákupy a vožení dětí do školy a na kroužky. Přípodotek, že by kluci školního věku snad mohli tu čtvrthodinku cesty ze sídliště do centra vzít procházkou pěšky, pochopila jako pokus o vtip.

Ten ale je v něčem jiném. Rodina má prý hluboko do kapsy, tak auto se kupuje na půjčku, výhradně takové to, co stojí na ulici s cedulkou “Prodám za 5 000 Kč, volejte na číslo…“.  Vůz paní provozuje dva, tři roky bez jakékoliv údržby – na tu nemá peníze – pak ho taky odstaví na ulici s cedulkou za sklem a stejným způsobem koupí na půjčku nové.

Jaký asi může být jeho technický stav, co asi vychází z jeho výfuku, o tom netřeba mít iluzí. Výmluvná bývá kaluž oleje pod ním. Tento způsob městské mobility je navíc dnes už obecným jevem. A prochází to. Ještě jsem snad neviděl, že by dopravní policie kontrolovala technický stav vozidel přímo ve městě.

Elektromobil, byť i s výfukem ve špinavé uhelné elektrárně, je ve srovnání s popsanými smrdutými příšerami, které navíc z popsaných důvodů nelze vyhnat na ty dnes tak módní obchvaty, doslova ekologickým zázrakem. Zaplať pámbu za každý, který nahradí auto s konvenčním pohonem.  A kdo na něj nemá, ten třeba po létech zase objeví, k čemu slouží nohy.  To taky není špatné.