Bez zelených bude hůř

Jsem Petru Uhlovi vděčný za slova, že „menšina“ zelených občanů by měla být zastoupena v parlamentu a že většina lidí u nás i v EU některé její programové postoje přímo sdílí“ (Právo 17.6.).

Dodal bych, že výrazem toho jsou i výsledky voleb do Evropského parlamentu v řadě zemí Unie. Ve Finsku, Holandsku, Německu, Rakousku, Švédsku či Velké Británii kolem deseti, dvanácti procent, nebo lehce nad nimi, v Dánsku a ve Francii přes šestnáct, v Belgii dokonce v součtu 31%!

Stejný propad jako u nás (kolem 1-2% volebních zisků) však měli zelení prakticky ve všech zemích postkomunistických. Nevím, jestli proto, že všude tam byli rozhádaní, nebo že všude tzv. zklamali očekávání. A jak si vysvětlit rovněž slabé (cca 2-4%) výsledky zelených stran v jihoevropských zemích jako je Itálie, Kypr, Portugalsko, Řecko, Španělsko? Že by tam byli lidé k přírodě a životnímu prostředí přirozeně šetrnější, škody na nich proto menší a potřeba zelené politiky méně naléhavá? Nebo naopak jsou tam k  devastaci přírody lhostejnější?

Uvedená statistika ukazuje, že příčiny volebních zisků a ztrát zelených budou asi složitější, než jak to zaznívá v běžných hodnoceních. Tím ovšem v žádném případě nechci popírat podíl vnitrostranických svárů a hodnocení vládního angažmá zelených od voleb v roce 2006.

Také bychom však neměli přehlížet, že u nás existují vlivné skupiny, kterým zelení a zelená politika vadí od samého začátku, a že ty dělaly a dělají vše proto, aby jim zelení nepřekáželi v jejich spádech. Zájmy těchto skupin se však rozhodně nekryjí se zájmy běžných občanů. Ti dnes už dobře vědí, co je to bezohledně za humna navezená skládka nebezpečných odpadů, co je to zrušená železniční trať, která jim desítky let dobře sloužila, k neúnosnosti zredukovaná veřejná doprava, co je to krajina zničená povrchovou těžbou nerostů nebo krajina, kde mizí veřejná zeleň, aby byla nahrazena bezútěšnými betonovými pláněmi.

Bez zelených v parlamentě budou jistě někteří jásat, ale většině z nás bude hůř.