Soukromník Tykač a soukromníci hornojiřetínští

Nedám, a basta! Tak je možno stručně charakterizovat reakci vlastníka Czech Coal Pavla Tykače na požadavek státu, aby prodával (ne dával!) vytěžené uhlí teplárnám. A stát to chápe. Je sice pravda, že uhlí pod zemí je Tykačovo („Stát sahá po Tykačově uhlí“, LN 28.2.) asi tak, jako je můj vzduch, který dýchám, a zprivatizovat si ho a vydělávat na něm bych asi nemohl.


Ale stejně tak je pravda, že těžko někoho nutit, aby něco někomu prodával, když nechce. Maximálně si můžeme ucpat nos, když Tykače náhodou potkáme - což taky není moc pravděpodobné. 

Zásadové ministerstvo průmyslu a obchodu chrání jeho svobodu neprodat i za tu cenu, že po roce 2015 podle téhož ministerstva některým teplárnám bude chybět uhlí, a že když budou tužší mrazy, pokapou zákazníci postižených tepláren jako mouchy. Připomíná to starý vtip o boji za mír, jež je nutno vést zásadově i za tu cenu, že po jeho skončení tu nezbude kámen na kameni. Budiž však, zásadovost je zásadovost. 

Zvlášť, když se s těmi zásadami dá v případě potřeby nakládat, no, řekl bych až dialekticky, kdyby to momentálně nebylo sprosté slovo. Jakže nám to svého času vtloukali do hlav na povinných politických školeních? Dialektická negace negace není návratem do původního stavu, nýbrž vytváří novou, vyšší kvalitu? Totéž ministerstvo totiž hodlá v nouzi nejvyšší, jak se aspoň vyjádřil pan náměstek Hüner, navrhnout přehodnocení dokonce vládního programového prohlášení a jednat – o zrušení těžebních limitů v okolí Černic a Horního Jiřetína.  Ovšem za nimi ne jeden, ale tisíce soukromníků vlastní své majetky. A ne snad uhlí, nad tím by asi mávli rukou, ale rodinné domy, firmy, hospodářství. Domovy, které tu po desetiletí budovali v dobré víře a na základě ujištění mocných, že tady jsou v bezpečí, odtud že už nebudou muset utíkat. V případě prosazení těžby za limity to všechno budou muset prodat, i když nechtějí! Jinak by zrušení limitů nemělo smysl. A že nechtějí, to nám jasně řekli v referendu speciálně k tomu konaném, a pro ty, kdo špatně slyší, nebo kdo rychle zapomínají, to zopakovali v loňských komunálních volbách.   Zásadové ministerstvo ale bojuje za uhlí pro teplárny, a to přece musí stranou sobecké soukromé zájmy a ujetá zásada prodávat, co chci, kdy chci, komu chci, a především, jen když chci. 

Opravdu zásadně zásadové stanovisko. Zásady přece platí pro soukromníka Tykače, a zásady platí i pro soukromníky hornojiřetínské. Že pro každého „trochu“ jiné? No on taky Tykač není nějaký domkář nebo drobný živnostník. Jsou holt soukromníci a soukromníci. Zvykejme si!

Nový autor 8.3.2011