Těžko se ubránit úsměvu při čtení výroků některých horlitelů proti údajnému ničení Šumavy. Tak třeba pan starosta Hůlka („Konec Šumavy coby laboratoře“, LN 1.4.) se velmi zlobí na „některé vědce“, které „zachvátila nevídaná hysterie, protože ztratili právo diktovat Šumavě…“.
Člověk si to rovná v hlavě, a posléze bere trochu zpátečku. No, možná nějací takoví šílení vědci opravdu jsou. Všichni (nebo skoro) jsme jednoho takového přece viděli třeba v Brdečkově a Lipského filmu „Adéla ještě nevečeřela“. A když tu jeden šílený vědec mohl poťouchle poštívat proti lidem monstrózní bylinu, proč by jiný nemohl poštívat proti Šumavákům třeba zrovna toho kůrovce? Naštěstí z filmu víme, jak tací šílenci končí. Kromě toho, v demokracii se opravdu diktovat nemá, tam se mají lidé rozumně domluvit tak, aby nikdo příliš netratil, aby zájem každého byl aspoň trochu uspokojen a také, aby nebyl bit ani veřejný zájem. To by měla vedle respektu k platným zákonům zajistit přirozená slušnost jednohokaždého.
Jenže o pár řádek pan starosta pokračuje, „Souhlasíme …, že na Šumavě je místo… i pro bezzásadový (asi myslel bezzásahový – chybička se vloudí) režim a samovolný přírodní proces. Odmítáme však, aby jeho výsledkem bylo fatální zničení většiny porostů.“
A teď už s tím má hlava problémy. Pan starosta velkomyslně dovoluje cenným chráněným územím, aby se vyvíjela, jak jim přirozenost káže, ale pozor, odsud až posud! Úkoluje přírodu, k jakým výsledkům se má (přesněji řečeno nemá, nesmí) svým přirozeným vývojem dopracovat. Nebo úkoluje vedení národního parku, jak ono má úkolovat přírodu? Je to sice poněkud spletité, ale cíl je jasný.
Zdrávi došli! Přeju panu starostovi mnoho zdaru v tomto jeho přímo mičurinském úsilí vycepovat přírodní procesy tak, aby se vyvíjely dle jeho přání, a ještě k tomu samovolně. Jestli uspěje, bude to takový převrat věd, že se všichni vědci budou muset hanbou schovat. A zdaleka nejen ti šílení. A pan starosta slavně zvítězí nejen nad přírodou, ale konečně i nad těmi vědci, co mu tak dlouho pijou krev.
Dopsal jsem, a teď koukám na datum. Že by?