Předseda Sdružení pro výstavbu silnic Petr Čížek je velmi nespokojen s politikou odcházejícího ministra dopravy Bárty. Bárta dle vlastních slov ušetřil státu (a tedy nám všem) nejméně šest miliard korun, když trochu přidusil nenasytnou stavbařskou lobby, zastavil některé stavby a u dalších si vynutil snížení cen předražených zakázek. Jenomže „kapacity stavebních firem jsou nastaveny na 100 miliard korun ročně“, rozčiluje se Čížek (Právo, 14.4.).
Vlastně tak Bártu nepřímo obviňuje, že kvůli němu ty kapacity nebyly plně využity.
Jsem laik, a tak mě snadno může každý utřít, že tomu nerozumím. Ale obyčejný zdravý rozum mi napovídá, že kapacity mají snad odpovídat množství zakázek, a ne naopak. Například ve školství se to prosazuje zcela nemilosrdně, ubude žáků, kapacity se zruší, a ani seberazantnější protesty veřejnosti většinou nemají šanci. Ve stavebnictví to neplatí? Staví se ne, že je to potřeba, nýbrž jen proto aby se uživilo libovolné množství stavebních firem?
Tak mě napadá, když sleduju celý ten současný, už zcela nepřehledný frmol na politické scéně: Není nakonec jednou z hlavních příčin právě ta nespokojenost nejrůznějších pánů Čížků?