Dráhy by se mohly inspirovat u konkurence

Tvrdívá se, že solidní, někdy až luxusní vzhled sídel důležitých institucí, bank třeba, není samoúčelný, ale má už předem vzbuzovat důvěru a zdůrazňovat jejich význam.


Je-li to pravda, pak záměr Českých drah bourat staré nádražní budovy a stavět místo nich „skleněné kukaně“ („Švýcaři přebytečné domy bourají, Němci prodávají“, LN 28.7.), ať už jakkoliv racionálně zdůvodněný, není dobrým znamením. A ani si nejsem jist, že se nějak zvlášť ušetří. Nemám na mysli jen stovky miliónů, ba miliardy utracené za nové stavby, ale i za bourání starých budov. Jak známo, skleněné kukaně mívají až neúnosně velké náklady na udržování jakž takž snesitelného vnitřního klimatu. Divím se, že to dráhy nevědí. Třeba pobyt na nádraží v Mostě, ve sluncem rozpálené skleněné kukani bez klimatizace, je za letních veder doslova hazardem se zdravím.

Mají opravdu dobře spočítáno, že se jim tohle planýrování a nová výstavba na zbořeništích vyplatí? Je mi smutno, když vidím na nejrůznějších místech republiky desítky, možná stovky opuštěných a neodvratně chátrajících sklobetonových krabic nejrůznějších prodejen ze sedmdesátých, osmdesátých let. Opuštěných většinou proto, že nový majitel neutáhl provozní náklady a raději obchod provozuje v nějakém krcálku v klasicky postavené zděné budově.

Nevyšlo by levněji staré nádražní budovy modernizovat? Když si člověk projde třeba renovované děčínské hlavní nádraží, probudí to v něm skoro už zapomenutý pocit hrdosti, že přece ještě něco dokážeme, že se klidně vyrovnáme i těm Němcům a Švýcarům, jimiž se argumentuje. Když ovšem chceme.

Navíc pestrost různých služeb právě na tom děčínském nádraží napovídá, jak by si dráhy mohly slušně přivydělat. Možná se aspoň v tomto případě inspirovaly konkurencí. Nestačím žasnout, kde všude dnes vznikají nové benzínové pumpy a jak se vůbec všechny uživí. No jo, když on prakticky u každé je třeba i malý obchůdek, kde lze dostat nejen občerstvení a potřeby pro motoristy, ale mnohdy i základní potraviny a další nezbytné zboží, což přitáhne i řadu nemotoristů. Zejména v malých obcích, kde třeba žádný jiný obchod není, a pokud je, tak má často už zavřeno, když se lidí vrací navečer domů z práce. Když potřebuji o víkendu brzy ráno denní tisk, jdu si ho koupit také tam.

Dráhy mají spoustu nádraží a nádražíček, která by mohla fungovat úplně stejně, navíc s tou výhodou, že někde konkurence pump chybí. Co jim brání, aby modernizovaly klasické budovy, aby tam provozovaly nejen ty obchůdky, stánky s občerstvením, ale i turistické ubytovny, hotýlky, informační centra (Lesy ČR na to už přišly), prodejny tisku, suvenýrů, úschovny a servisy jízdních kol, aby na velkých nádražích fungovaly třeba konferenční sály, minikina, ta v minulosti dokonce už existovala, ano i byty? Tam by mohl bydlet správce budovy, zajišťovat její údržbu a bránit ostudnému chátrání i útokům vandalů a nenechavců. Dnes se budují tisíce kilometrů cyklostezek, existují a rozšiřují se pěší turistické trasy. Logicky velmi často začínají a končí u vlakových nádraží, i u malých zastávek, kde ale často není pro uživatele vůbec žádná služba.

Pro rutinéra jistě může být všechen ten nemovitý majetek Českých drah břemenem, zátěží, balastem. Jediné, co ho napadne, je co nejrychleji se všeho zbavit, třeba i pod cenou. A za mnohem větší množství peněz pořizovat nový. Pro šikovného, podnikavého člověka, pro instituci, která by si už z titulu funkce měla uvědomovat význam železniční dopravy, a ten postupně opět poroste, jakkoliv se to dnes může jevit nepravděpodobné, představuje naopak ohromný vstupní kapitál a také výzvu, jaká nepřichází každý den. 

PhDr. Miroslav Hudec

Nový autor 10.8.2011