Stejně jako premiér Nečas si ani já nepřeju, aby vláda podporovala flákače. Lidé, kteří prokazatelně zneužívají sociální dávky, nemohou prý počítat s pomocí státu. Dobrá, i s tím se dá souhlasit, i když by asi měl upřesnit, co se tím zneužíváním myslí.
Hrát za ně na automatech je jistě zneužití. Co alkohol? Tam už si tak jist nejsem, pivo k obědu je přece alkohol také. Má na něj nezaměstnaný nárok, když si na něj nevydělal? Nemá? Co třeba nějaká sladkost dětem k Mikuláši? Hračka k Vánocům? Jistě, o základní životní potřeby nejde. Ale vysvětlete to dětem, které chodí kolem osvětlených obchodů plných zboží, na které dnes a denně útočí televizní reklama, které vidí leccos lákavého u svých šťastnějších spolužáků a kamarádů. Koneckonců, žijeme přece v nejbohatší společnosti, jaká u nás dosud kdy existovala. Nebo jen někteří z nás v takové společnosti žijí?
S čím mám největší problém, to je premiérovo sdělení, že chce pomáhat jen těm „kteří mají vůli něco změnit a pracovat.“ Jestliže máme v současné době kolem 470 tisíc nezaměstnaných a několikanásobně méně pracovních míst, pak mi selská logika říká, že vůle pracovat asi stačit nebude. I kdyby to došlo tak daleko, že by nezaměstnaní nabízeli práci zdarma (z čeho by pak ale žili?), stejně ji většina z nich nezíská.
Smysl by výrok dával pouze tehdy, pokud by se premiér chystal obnovit právo na práci.
PhDr. Miroslav Hudec, psycholog