Pohanské božiště Temelín?

Temelínští taťkové, jihočeští i cizokrajští, rádi zdůrazňují naprostou racionalitu svých proatomových postojů. V kontrastu k postojům těch, kteří atomové energii nedůvěřují a které rádi označují za zelené ideology. Rozuměj, za pouhé věřící, dokonce za věřící proti rozumu, podle formulky “Credo, quia absurdum est“ (on to ale Tertulianus myslel trochu jinak), za lidi, kteří pro své postoje nemají žádné racionální zdůvodnění.


Na takovém přesvědčení samotném by ještě nebylo nic moc podezřelého, snad jen ta urputnost jeho prosazování, vlastně obrany. Ta většinou svědčívá o tom, že kdesi hluboko v podvědomí nemusí být tak jasno, jak to se to jeví navenek. Kdo ví, co se tam uvnitř sváří, co nesmí proniknou ani do vlastního vědomí.

 

Jsou to takové střípky, které zpočátku dávají pouze tušit, že ta na odiv vystavovaná přísná racionalita postojů může být nakonec také jen druhem víry. Cožpak třeba ta dlouhá léta provozovaná turné temelínských špiček po českých školách mohou nepřipomenout jakési až  misie? Zvláště když misionáři kategoricky odmítají do svých týmů přibírat jinověrce a když následně radostně seznamují veřejnost s tím, kolik oslovených a z nedostatku správných informací dosud váhajících konečně přijalo víru pravou.

 

Dosud šlo pouze o tušení. Ale  zprávy, že z Temelína se zvolna stává poutní místo - já vím, nejsou to poutě, co se tam odehrává, ale exkurze a otevírání se veřejnosti, aby ta sama se mohla přesvědčit o úžasnosti toho místa a dějů tam probíhajících - a nejnověji i místo svatební, už mnoho možností jiného výkladu toho, co se tam děje, nedávají. Začíná se ten chrám moderní vědy a techniky náramně podobat jakémusi pohanskému božišti.  

 

Samozřejmě, může jít také o šikovný marketinkový tah. Ale to na podstatě věci moc nemění. Úspěšné církve musely na správný marketink dbát od nepaměti. Ekonomika pomáhala prosazovat víru a rostoucí počty věřících zase zvětšovaly bohatství církve.

Nový autor 27.2.2012