Rychlost rozkladu strany Věci veřejné bere dech. V pátek třináctého (!) rozsudek nad Vítem Bártou za uplácení a exčlena této strany Jaroslava Škárky za dosti drsný podraz na Víta Bártu i za pokus zahrát levárnu dokonce i na samotný soud. A o pár dnů později odtržení celé skupiny poslanců této strany, zcela náhodou včetně prakticky všech, kteří mají nějaké vládní funkce.
Od prvních dvou jmenovaných by dnes asi ani pes kůrku nevzal, stejně jako od těch, co jim ještě zůstávají věrni. Po tom všem, co odhalilo soudní řízení, jsem i já dalek toho, abych je obhajoval
Přece jen však, lidé nejsou buď jen černí nebo bílí, motivace jejich jednání bývá daleko složitější, než se mnohdy podaří vůbec zjistit. Je to zvláštní, propírá se (a jistě právem) na Věcech veřejných všechno možné i nemožné. Jen na jedno, zdá se, už se zapomnělo, a pokud se nezapomnělo, urputně se o tom mlčí - že sestup a později i pád VV začal už vládním angažmá Víta Bárty na ministerstvu dopravy.
Po necelých 2 letech ani slovo o tom, že Bárta hned po nástupu do této funkce v červenci 2010 zarazil řadu předražených dopravních staveb, donutil stavební firmy k úsporám více než 6 miliard. Že vyhlásil dopravní superkoncepci, jež měla obsahovat další významné škrty. O tom, jak vzápětí následovala tak ostrá reakce šéfa podnikatelů ve stavebnictví, na jakou jsme dokonce ani u nás na divokém Východě nebyli moc zvyklí. Jak sama vláda byla napadena, že ve skutečnosti ona je viníkem toho předražování.
Bylo těžké se vyznat v tom, kdo kolik má pravdy, jak moc kdo mlží, o co komu vlastně jde. Leccos z tehdejšího dění začíná být srozumitelnější až dnes, kdy se začínají zřetelněji rýsovat dosud spíše jen tušené klientelistické sítě vzájemně zainteresovaných politiků a podnikatelských lobby. Když už víme, kdo jsou kmotři a proč mohou prakticky beztrestně porušovat zákony, když jsme se nejnověji dozvěděli třeba to, kdo vlastně řídil Prahu, kdo rozhodoval o investicích a dokonce o územním plánu.
Nelze si v této souvislosti nepoložit otázku, zda rozklad a rozpad VV je opravdu jen trestem za to, že se v tomhle marasmu vezli s sebou, že jen byli o tolik hloupější a nešikovnější, že jinak, než to skončilo, to ani skončit nemohlo.