Po prohraných krajských volbách zesílil tlak vnitřní opozice na vedení ODS. Prý občanští demokraté se musí úplně změnit, když nechtějí na politické scéně vůbec skončit. To jistě má svou logiku.
Jde ale také o to, jak se mají změnit. Tak například nepřijatelná je prý milionářská daň, tedy vyšší daňová sazba pro malé procento těch, jejichž měsíční příjmy daleko převyšují i ty celoroční u obyčejných lidí. A to že je nějaká změna, to že je něco nového? Což právě takové hájení vysoce privilegovaných, kteří to ani nepotřebují, navíc v době, kdy osaměle žijícímu důchodci po zaplacení nájmu a poplatků spojených s bydlením pomalu nezbývá na jídlo, lidi vrcholně neštve? Nebylo náhodou i to nadržování privilegovaným a hojení se na těch, kdo se nemohou bránit, tím, co vedlo ruku voličů při posledních krajských a senátních volbách? Opravdu se v ODS věří, že ještě nemilosrdnější osekávání veřejných výdajů, ještě větší připlácení na zdravotní péči, ještě větší omezování školství, veřejné dopravy, ještě silnější škrcení výdajů na kulturu a na ochranu životního prostředí je tou pravou živou vodou pro volební preference?
Pánové Tluchoř, Šnajdr, Šťastný a další rebelové by si možná měli nechat udělat nějaký opravdu solidní sociologický průzkum, aby vůbec věděli, jak vypadá voličská základna jejich strany. Obávám se, že počítají s někým, kdo už neexistuje. Když se ODS v roce 1992 poprvé dostala k moci, byla v zemi silná střední třída, která nezažila předválečnou chudobu, ztratila sociální instinkty a proto věřila modrým heslům. Dvojnásob, když se přes noc rozrostla o privatizační rychlozbohatlíky. Uvěřila, že každý je svého štěstí strůjcem, špatně že se může mít jen lenoch a lempl, a dobře mu tak.
Od té doby ale střední stav slábne a slábne. Spousta lidí, kteří k němu kdysi patřili, zchudla. Ti už se na vlastní kůži přesvědčili, jak je to s pravdivostí zmíněných hesel. Možná i přesto tu a tam nějaký osamělec z těch zchudlých bude ODS věrně volit dál. Na slušný volební výsledek to ale asi stačit nebude. Ani když se přidají ti bohatí a superbohatí.
PhDr. Miroslav Hudec, psycholog