Řekl bych, že připojené fotografie nikomu radost neudělají, nikoho nepotěší. Co že redakce takové ošklivosti autorovi vůbec zveřejňuje?, rozhořčí se možná někdo. Co dělat, ošklivá skutečnost, ošklivé fotky.
Snad ani nebudu prozrazovat, kde ty snímky vznikly. Někdo asi potřeboval narychlo zfušovat lovecký posed, ale aby to nestálo moc námahy a času. Posloužil si tedy ovocným stromem. Uřízl překážející větve, nechal je neodklizené schnout v kopřivách a v děsivém nepořádku pod jabloní. Přitloukl provizorní sedátko, žebřík zřejmě odněkud donesl, je zjevně poněkud omšelý, a hotovo.
Já vím, ono nejde o žádnou výjimečnost. A možná právě proto je třeba o tom psát, že to už pomalu každý pokládá za normální takhle se chovat nejen k přírodě, ale zároveň k dědictví těch, co tu žili před námi. Přemýšlím, co by tomu asi řekl ten, kdo tuhle jabloň a další stromy při cestě sázel a pečoval o ně, kdo pečlivě vyžínal kolem každou travičku, kdo by se hanbou propadl, kdyby to nechal takto zpustnout. Myslel by si, že krajem se nedávno přehnala válka a že tu nezbyl nikdo, kdo by se o ty stromy mohl starat? A co by si myslel o tom, že v obchodech se na česká jablka skoro nedá narazit? V zemi, odkud se už od středověku vyvážela, protože se jich tu vypěstovalo tolik, že domácí je ani nestačili spotřebovat!
Kdy už si konečně uvědomíme, že nejen člověk, ale všechno v přírodě je jedinečné a nenahraditelné a začneme se podle toho chovat?
PhDr. Miroslav Hudec