Vždyť my tu atomovou elektřinu ani nepotřebujeme

Dobrý voják Švejk kdesi podotýká, že někdy přijde na člověka taková hluchota, že neslyší, kdyby mu řvali přímo do ucha.

Něco podobného zřejmě postihlo urputné zastánce dalšího rozšiřování atomových zdrojů energie, naposledy pana Stoklasu z Českých Budějovic („Temelín potřebuje činy“, Právo 31.3.).


Libuje si, že ČSSD a ODS se shodly na rozšíření Temelína, že většina lidí je taky pro, jen hrstka ztroskotanců a zaprodanců (pardon, všelijakých zelených) furt má něco proti.

Inu, taková všeobjímající jednota je tuze hezká, ba přímo hřejivá, zvláště v naší chronicky rozhádané současnosti. I toho zlého nepřítele zaplať pámbu máme, který už pouhou svou existencí pomáhá tu jednotu tmelit a na jehož jméno (budiž prokleto) možno rituálně plivnout.

A v tom nadšení, jak jsme tak pěkně jednotni, nikoho nezajímá, za čím (nebo za kým – za ČEZem?) se to vlastně jednotíme. Už snad tisíckrát bylo řečeno, že máme elektřiny nadbytek, že vyvážíme i to, co Temelín vyrobí v současnosti. Kdybychom to nedělali, nemuseli bychom drancovat své vzácné energetické zdroje a doma nechávat akorát tak zdevastovanou krajinu a rakovinotvorné odpady a exhalace všeho druhu. A to ještě v posledním půlroce došlo k dalšímu poklesu spotřeby elektřiny, způsobenému pravda ekonomickou krizí.

Ale je otázka, zda po skončení krize její spotřeba vůbec ještě stoupne na původní úroveň. Vždyť třeba právě teď se rozjíždí program zateplování domů a snižování energetické náročnosti, do kterého půjdou miliardy korun z prodeje emisních povolenek. A nejde o žádnou náhodu, nýbrž skoro o zákon. Když se podíváme do minulosti, hospodářské krize z čiré nevyhnutelnosti (přinejmenším kvůli zvýšení konkurenceschopnosti firem) vždy vedly k vývoji nových a v drtivé většině energeticky úspornějších technologií. Proč by tomu tentokrát mělo být jinak?

Dobrý hospodář, dříve než se rozhodne investovat tak obrovskou částku, jako je údajných 200 miliard za dostavbu Temelína (kdo je dá?), si položí otázku, jestli je taková investice nutná, jestli by se ty peníze nedaly využít smysluplněji. Například na podporu veřejné dopravy, na rekonstrukce a modernizace i regionálních železnic. Abychom rok co rok nemuseli u přeplněných a věčně kolabujících silnic (včetně těch nově postavených) zapalovat další a další svíčky za zhruba tisíc mrtvých.

Ovšem základním předpokladem je, že ten hospodář vnímá realitu kolem sebe, a nejen hesla, že zkrátka není slepý a hluchý.

Nový autor 3.4.2009