Na první májový den připomínala Máchova cesta z Doks na Bezděz (jinak též červeně značená turistická stezka) spíše městské korzo.
A těžko se divit, když navíc i počasí vyšlo jako snad nikdy v posledních létech, a pokud se na šmolkově modré obloze objevil nějaký ten obláček, pak spíše jen jako povinná ilustrace ke slavné básni. Desítky lidí proudily po celý den oběma směry, včetně rodin s malými dětmi.
Občasní cyklisté nikomu příliš nevadí, dokáží se s pěšími bez problémů navzájem tolerovat. Jenže, co si počít, když se náhle v tichu lesa, v němž lze tak krásně poslouchat ptačí zpěv, ozve řev motorů? Klid a sváteční pohoda jsou pryč, a lidé poplašeně uhýbají, i když zatím spíše jen tuší, co se na ně z lesa vyřítí.
Za chviličku už není pochyb, kdo to sem tak brutálně vpadl. Je vidět, že čtyřkolkáři na zákonné zákazy kašlou, a na potřeby a pohodu těch, jimž je cesta určena, také. Co hůř, oni tomu pohrdání zákony i dobrými mravy učí i vlastní děti, jak je patrno z připojené fotografie. A možná, že ti samí dospělí pak křičí cosi o neúnosném růstu dětské kriminality a vynucují si zpřísňování právních norem, včetně třeba onoho módního snižování věku trestní odpovědnosti.
Přitom by možná stačilo, kdyby sami dodržovali, co se dodržovat má, a nedávali dětem špastný příklad.