Od druhé odpoledne zhruba do půl dvanácté v noci trvalo včerejší zastupitelstvo. Sám sobě jsem se divil, jak už jsem si zvyknul.
Ale asi ne všichni, nervy ujížděly tu jednomu, tu druhému. „Co se na mě tak šklebíte?!“, vylítlo z pusy našemu snad nejtemperamentnějšímu kolegovi na adresu pana místostarosty, když večer již pokročil a atmosféra v zasedací místnosti zhoustla skoro k nedýchatelnosti. Dva jiní kolegové se do sebe pustili, pokřikujíce po sobě vztekle přes celý sál a vyčítajíce jeden druhému, že předčasným (!) odchodem z dubnového zasedání v půl jedné v noci znemožnili rozhodnutí o koupi (trosek) Kounicova domu.
Tuším, že jednání o ní bylo spolu s pokračováním nekonečného seriálu a zřízení společného dopravního podniku České Lípy s firmou BusLine veřejností asi nesledovanějším bodem včerejšího programu. Připomínám, že v dubnu chyběly dva hlasy, aby se schválil nákup tohoto vyhořelého domu v Berkově ulici. Zpracovaný znalecký posudek nemovitost ocenil na 6,9 miliónu, jednáním se současnými majiteli se částku podařilo snížit na 4,9 miliónu. I to se ještě mnohým zdálo moc. Je fakt, že jak objekt postupně chátrá, ztrácí cenu a nabývá ji spíše pozemek, na němž stojí. Pokuty současnému majiteli, nejdříve 50 a pak 150 tisíc za „nepéči“ o památku nepomohly. Řekl bych, že hrozí nebezpečí z prodlení, nejen kvůli pokračujícímu chátraní stavby, ale taky proto, že se začínají objevovat další zájemci o koupi. Místostarosta Raninec mluvil mimo jiných také o nějakém holandském investorovi, kterému by se tam prý líbilo zřízení domova pro seniory.
Několik z nás bylo ochotno na těch 4,9 milionů přistoupit, jiným se to ale stále zdálo moc. Tak nakonec prošlo usnesení, které pověřuje vedení města jednat o ceně maximálně do 1,9 miliónu korun. Vzpomínám si, jak jsme před léty jednali o koupi Unionky. Taky jsme tlačili na slevu, protože i tahle stavba byla ve stádiu pokročilého rozkladu, ale zároveň jsme si byli vědomi, že když budeme tlačit příliš, mohl by tenhle secesní skvost spadnout dřív, než se něco rozhodne. Takže další jednání o koupi v červnu – rád bych věřil, že konečně s nějakým výsledkem.
Nevím, jestli to někdo z veřejnosti stačil zaznamenat, ale mezi body jednání byl i záměr koupit rozhlednu Štěpánka na Špičáku. Současný majitel ji nabízí za 28,7 miliónu. Při ročním výnosu necelého miliónu korun za pronájem telekomunikačních zařízení by návratnost investice byla zhruba tři desítky let – a to ještě za předpokladu stability toho výnosu. Opět dilema. Jakkoliv si myslím, že rozhledna by samozřejmě měla patřit městu, vždyť se koneckonců modlíme k turistickému ruchu a tohle je jedno z turistických lákadel, přece jen jsem zdvihnul ruku pro přerušení bodu. Je prý naděje na vyjednání slibné slevy. Mimochodem, když jsem asi před rokem či dvěma koupi rozhledny navrhoval, argumentoval jsem tím, že při rychlém pokroku komunikačních technologií budou ty užité na Špičáku brzy morálně zastaralé a rozhledna přestane být pro současného majitele lukrativní. Zřejmě ta doba nastává ještě dřív, než jsem si myslel a než si to myslel i ten majitel – vždyť je to právě asi tak rok, když jsme už pokolikáté odráželi jeho úmysl koupit od města také pozemky kolem rozhledny, jež má roky v pronájmu.
Teď k těm autobusům. Vedle až krajně vyhrocených emocí hodně napoví i informace, že bod se projednával celé tři hodiny. A to nepočítám půlhodinový „workshop“ k této problematice ještě před začátkem řádného jednání zastupitelstva. Kdybych to chtěl krátce shrnout, většinou se opakovaly již mnohokrát uvedené argumenty. Z obou stran, jak od příznivců, tak od odpůrců zřízení společného podniku. Sám se počítám k těm druhým. Vedení města argumentuje především finanční výhodností, mluví o ceně 47 korun za kilometr při ročním projezdu 1 035 000 kilometrů a o celkové komfortnosti a výhodnosti společného podniku pro město. Jenže. Když necháme stranou rizika, že BusLine bude město jako partnera válcovat – uváděné záruky mě moc nepřesvědčily, ještě si pamatuju, jak s námi zametla Českolipská teplárenská! – vím zase z jednání krajského dopravního výboru, že s cenou za kilometr se moc nenadělá, ať se dopravní služby pro město zajistí jakýmkoliv způsobem. Protože ji z velké části tvoří víceméně fixní náklady na mzdy a pohonné hmoty. A potom, aby se město nemuselo řídit zákonem o veřejných zakázkách, aby mohlo využít výjimky pro malé a střední podniky a nemuselo vypisovat klasické výběrové řízení, zredukovalo počet autobusů na maximálně dvacet tři i počet kilometrů (viz výše). Když jsem se ptal přítomných pánů z Advokátní kanceláře Fiala, Tejkal a partneři, která městu v téhle záležitosti poskytuje právní služby, jestli bude případně možné zvýšit počet autobusů či počet najetých kilometrů, odpověděli mi, že by si to navýšení muselo město nasmlouvat s jinou firmou! V podstatě nám říkají, že dohazovaná nevěsta je sice naprosto ideální, ale i tak ať si k ní raději ještě pořídíme milenku. Jak ale vědí znalí, takové soužití ve třech zpravidla nebývá bez jistých problémů.
Připozdívá se, do voleb necelý půlrok. Myslím, že nemá smysl pokračovat v téhle záležitosti, když možná už více než polovina zastupitelů je proti či aspoň váhá a když nové zastupitelstvo může mít úplně jiné složení a úplně jinou představu o způsobu zajištění veřejné dopravy. To jsem taky v diskusi řekl. I to, že i kdyby koalice nakonec někoho dalšího získala na svou stranu, takovéhle zásadní věci nemá smysl tlačit silou, nejtěsnější většinou hlasů zastupitelů. Že nemá smysl strašit tím, že když nebudeme vedení města po vůli, že od 1. ledna 2019 veřejná doprava v Lípě taky nemusí vyjet vůbec. V nejhorším zákon umožňuje na přechodnou dobu využít k zajištění dopravce tzv. jednací řízení bez uveřejnění.
Přes veškeré protiargumenty zejména pan místostarosta Raninec tlačil zastupitele k hlasování o zřízení společného dopravního podniku. Včetně o zástupcích města v něm. Dle očekávání byla navržena paní starostka a potom do dozorčí rady Mgr. Ježák, Ing. Kozák, Ing. Máška a Ing. Wawrečka. Neprošlo to, pro usnesení hlasovalo pouze 11 zastupitelů.
Další zastupitelstvo je avizováno na středu sedmadvacátého června. Kdo můžete, přijďte. Myslím, že nudit se nebudete – předchozí řádky naznačily. A jestli jsem se nepřeslechl, měla by po tom červnovém následovat ještě dvě další. Tedy pokud pan prezident s jedovatostí sobě vlastní nevyhlásí termín komunálních voleb už na září.