Nebezpečí? Jak pro koho.

Ad: „Vláda zamítla regulaci lichvy“ (LN19.5.)


„Každá fixní zákonem stanovená maximální sazba úroku z úvěru obsahuje nebezpečí, že omezí přístup rizikovým skupinám obyvatel k úvěrům.“ Doslova tak pravil Jan Matoušek, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace.

Může být. Ovšem otázka zní, komu to nebezpečí hrozí. „Rizikovým skupinám obyvatel“? Není pro ty větším nebezpečím, že nedokáží při daných úrocích úvěry splácet? Vždyť se nejeden poskytovatel úvěrů nechává v záchvatu upřímnosti tu a tam slyšet, že jemu ani tolik nejde o splacení samotné půjčky, protože několikanásobně více vydělá na úrocích a ostatních platbách od věřitele.

A tak možná i ten výše citovaný výrok je takovou nechtěnou upřímností. Existence protilichvářských zákonů je totiž zákonitě největším nebezpečím právě pro poskytovatele úvěrů. A zejména pro ty z nich, jimž chybí jakékoliv morální zábrany. „Rizikové skupiny,“ tedy ti nejchudší, nebo ti, kteří se nacházejí v nouzi nejvyšší, jsou totiž nejsnadnější a navíc tou nejbezbrannější kořistí.

Nový autor 22.5.2009