Latinoameričané, Rómové a my ostatní

„Měli jsme…rómskou poslankyni…už jako dospělá (se) musela naučit plánovat čas…součástí rómské sociální kultury není výchova k vnímání budoucnosti…Rómové vyznávají zcela odlišné životní hodnoty než my ostatní…“, píše pan Jandásek z Brna (LN 23.7.).

 


„Jsme štvanci svých cílů…jsme štvanci vlastních úspěchů v práci, že ani netušíme, jak nám mnohým život mizí v tom štvaní mezi prsty…Latinoameričany k něčemu podobnému ani nevyprovokujete. Jejich život a jejich klid je jim vždy až na prvním místě, před pochybnými úprky se někam dostat brzy a včas…prostě čas počká. Není to nádhera?…“ Tak rozjímá v témž čísle Lidovek, dokonce na téže stránce etnograf Mnislav Zelený-Atapana („Trocha lenošení neuškodí“).

Jenže, kdo jsme „my ostatní“? Všichni lidé bez Rómů? Nebo probůh i bez těch Latinoameričanů? A co třeba ti Arabové, Vietnamci, Afričané, které, jestli panu Jandáskovi správně rozumím, také zahrnuje do těch vzorových „my“? Ovšem my přece známe spíše české Afričany, české Vietnamce, české Araby. Jak víme, že arabští Arabové či afričtí Afričané vyznávají stejné hodnoty a stejný životní styl, a ne třeba ty rómské podle pana Jandáska či latinoamerické podle Mnislava Zeleného?

A co my Češi? Opravdu jsme všichni „my ostatní“? Nebo aspoň většina z nás? Polovina? A je Čech vždycky jen Čechem, Arab vždycky jen Arabem a Róm jen Rómem? A jak je to s potom s Čechem, kterému čas není pánem? A jak s Rómem, který je v práci vždycky první, protože ví, co si oněm myslí čeští Jandáskové, a zoufale by si je přál přesvědčit, že je úplně jiný? Že není žádný Róm či, zdvořileji řečeno, žádný Latinoameričan.

Pěkně zamotané je to s námi. A to jsme ještě nevzali v úvahu glajchšaltující vliv globalizace a její neúprosný tlak na každého jedináčka. Ten si dnes ještě může pošetile lebedit jako Zeleného Jihoameričani, zítra ale už s pochybnostmi či dokonce s pocity viny, a pozítří se jako „my ostatní“, s hrůzou, aby nepřišel o vteřinku pozdě do práce, pořítí na metro či tramvaj „jako kdyby jel poslední spoj…do stanice pozemského ráje“ .

Počkat, ale kam teď honem zařadit našince, který, dřepě ve svém čtyřkolém symbolu sociálního statusu a polykaje jeho zplodiny, se do té práce „řítí“ šouráním a postáváním v ranní dopravní zácpě? Snad ne k latinským Američanům či dokonce k Rómům?

 

Nový autor 27.7.2009