Příspěvek Pavla Vojty („SZ nemůže vydírat“, Právo 28.11.) mi připomněl starý vtip.
Trochu nepořádný nájemník, peskovaný kvůli tomu domovnicí, přemýšlí o odvetě. O tom, že se nakazí od pouličních děv syfilidou, od něj to chytí manželka, od manželky soused a od něho pak nenáviděná domovnice. „A tý potvoře, tý to přeju“, ulevuje si pomstychtivě.
Podobně pan Vojta, který nemá rád Zelené (jeho věc, proti gustu…), cítí zadostiučinění, že vláda shodila se stolu „zelený“ návrh novely horního zákona, jenž měl lépe ochránit zdejší krajinu před další devastací a tisíce lidí v Podkrušnohoří před zbouráním jejich domovů. Ti je tu budovali desítky let, protože uvěřili slibům, že odtud už je nikdo nebude vyhánět. Stejně dopadla další novela ze stejné dílny, která měla aspoň v pátek odpoledne a v neděli navečer uvolnit silnice od kamiónů a učinit je tak o něco bezpečnějšími, což mohlo pomoci miliónům českých řidičů.
Ne nadarmo se říká, že nenávist je slepá, a že mnohdy daleko více než tomu, na koho míří, ublíží množství nevinných.