Miroslav Hudec
Senát 2008

Bez modernizace železnic se silnicím neuleví

    Bezpečnostní situace na silnicích je hrozivá, a paradoxně se zdá, že čím více investovaných miliard, čím více nových a opravených silnic, tím je to horší. Vždyť k těm nejstrašnějším nehodám s velkým počtem mrtvých a zraněných dochází (zdánlivě) paradoxně na nových, širokých a přehledných úsecích. Všeobecně nechvalně známý zvýšenou nehodovostí je třeba úsek rychlostní komunikace I/35 u Hodkovic nad Mohelkou či I/13 u Bílého Kostela. Na Českolipsku je zase z tohoto hlediska pověstný modernizovaný úsek silnice I/38 mezi Jestřebím a Starými Splavy. A myslím, že každý čtenář by dokázal uvést nějaký podobný příklad ze svého regionu.

 


    Příčin tohoto zdánlivého paradoxu je jistě více, ale málokterá z nich je tak vytrvale přehlížena jako hranice lidských možností. To také je, kromě jiného, příčinou malé úspěšnosti sankčního přístupu, včetně bodového systému. Řada řidičů by vzhledem ke svému věku či zdravotnímu stavu za volant nikdy neusedla, kdyby nemusela, kdyby měla k dispozici vyhovujícím systém kvalitní, moderní veřejné dopravy. Vždyť jen kolik tragických nehod už způsobil obyčejný mikrospánek v důsledku únavy a nedostatečného odpočinku, kolik řidičů zemřelo přímo za volantem na srdeční infarkt a kolik dalších nevinných přitom vzalo s sebou do nebytí?

   

   Vítám proto zprávu, že se Liberecký kraj připojil ke středoevropskému projektu, jehož cílem je významně do roku 2030 zlepšit situaci na železnici, která by se měla „stát plnohodnotnou alternativou k problematické individuální automobilové dopravě“, jak se vyjádřil krajský radní Vladimír Richter.

   Bohužel, mám trochu obavy, aby nezůstalo jen u toho bezpochyby dobrého úmyslu. Letos se totiž projednává takzvaný „Strategický obchodní plán SŽDC“, který by měl platit přibližně 15 let, a v něm se podle mých informací pro Liberecký kraj nepočítá s žádnou větší investicí do železnic. I to již léta diskutované rychlé spojení z Liberce na Prahu je prý v současnosti ve stádiu „propracovávání myšlenky“.  

  Přitom situace železnic v kraji je leckde horší než v minulosti, někde už doslova neúnosná. Tak třeba na trati 089 z Liberce ve směru na Hrádek nad Nisou a dál do Žitavy, která by mohla být přinejmenším alternativním železničním spojením na Ústí nad Labem, se dnes na polském území mezi Hrádkem a Žitavou jezdí skoro krokem, protože zchátralý svršek nic jiného nedovoluje. A přitom tato trať bývala v minulosti dokonce dvoukolejná (v úseku Machnín-Chrastava). A kdo si třeba ještě dnes vzpomene, že horská trať 036, která by mohla významně ulehčit silniční rekreační dopravě do Harrachova a do západních Krkonoš, bývala z Kořenova až do Sklářské Poreby elektrifikovaná a patřila k nejmodernějším v zemi?

    A co říci ke snaze železniční dopravu dále omezovat, dokonce tratě rušit? Asi mediálně nejznámějším dokladem takového mírně řečeno neprozíravého přístupu je v poslední době kauza tzv. Kozí dráhy v sousedním Ústeckém kraji (trať 132 z Děčína do Oldřichova u Duchcova). A tam, kde se neruší, je železniční doprava alespoň znevýhodňována nutností platit poplatky za užití dopravní cesty. Že na některých úsecích regionálních tratí je i na zcela bezvýznamných polních či lesních přejezdech rychlost vlaku trvale omezena na pouhých 15km/hod., to už uvádím jen pro dokreslení současné tristní situace na železnici. A to přesto, že stát se něco takového na silnici, došlo by snad mezi řidiči k povstání. 

   Odvážím se tvrdit, že kdyby investice do silniční sítě byly na stejné úrovni jako ty, co jdou do železnic, prakticky by dnes u nás automobilová doprava neexistovala. Bohužel se zapomíná, že železnice a silnice jsou jako spojené nádoby. Zanedbání železnice je jednou z hlavních příčin přeplněných, kolabujících a čím dál nebezpečnějších silnic. A bez modernizace tratí, včetně těch regionálních, se silnicím neuleví.

 

PhDr. Miroslav Hudec 29.8.2008 Vytisknout Vytisknout
Nadpis:
Autor:
Číslo aktuálního měsíce: Ošetření proti spamu
Text:
Zpět na seznam článků
© Miroslav Hudec

Zvětši Zmenši