Miroslav Hudec

Senát 2008

Bič na nepohodlné

Nikterak nesdílím nadšení nad tím, že se sníží tarifní platy ve státní správě a že to bude „kompenzováno“ možností daleko vyššího osobního hodnocení pilných pracovníků („Šikovný účetní dostane i 40 tisíc“, LN 20.8.). Těžko se ubránit skepsi, když zároveň roste tlak na oslabení zákonů, které alespoň jakžtakž chrání veřejný zájem před bezohlednou dravostí některých takypodnikatelů. A k obezřetnosti vůči takovému návrhu nutí i to, že pan ministr Drábek jako někdejší šéf hospodářské komory si musí tuhle souvislost až příliš dobře uvědomovat.

 Ono zdaleka nejde jen o účetní. Dovedu si představit úředníka, který například odmítne vydat územní rozhodnutí pro stavbu, která by zničila unikátní archeologické naleziště.  Třeba to v Příšovicích na Liberecku, abych uvedl aktuální příklad akutně ohrožené památky. Jak asi bude reagovat dotčený investor? A co udělá nadřízený úředníka, když ten úředník jednal, jak má jednat slušný člověk, ale zároveň přísně podle zákona?   Opravdu se někdo domnívá, že takový úředník dostane za odměnu trojnásobek základního platu? Nebo aspoň, že bude hodnocen lépe než jiný, který to vždycky „nějak zařídí“?  Který se navíc iniciativně a v pravý čas nechá slyšet tam, kde se to slyší rádo, že nelze přece takto šikanovat podnikatele a brzdit ekonomický rozvoj?

Sám jsem něco podobného zažil na vlastní kůži, když jsem odmítl falšovat výsledky odborných vyšetření a posílat do školy nezralé děti jen proto, že byl nedostatek míst v mateřských školách a že můj šéf dostal za úkol stůj co stůj ta místa zajistit. Pravda, stalo se to ještě za bývalého režimu, ale to je jen důkaz, že režimy se mění, lidé však zůstávají v podstatě stejní. Tací i onací. A to od nepaměti. Věděli to staří Římané.  Měli své zkušenosti, a tak vůbec  nepochybovali, že menší zlo je být otroky zákonů než otroky lidí. Dnešním jazykem vyjádřeno, pokládali za bezpečnější, aby lidem vládla spíše společně dohodnutá pravidla, kontrolovatelná a vynutitelná, než aby byli vystaveni vrtkavosti lidské povahy a nejrůznějším vlivům a zájmům, které navíc ne vždy snesou denní světlo.   

Velmi trefně to vyjádřil James Harrington. Anglický filosof, žijící v 17. století, mimo jiné autor (neuskutečněného) projektu anglické ústavy, jímž se inspirovali například vůdcové americké revoluce a zakladatelé tamní demokracie.  Ten již před nějakými tři sta padesáti roky napsal, ve spisu,   přeloženém do češtiny jako „Republika Okeána“, že dobrý panovník nemá spoléhat na dobré lidi, ale na dobré zákony.

K tomu lze dodat jen tolik, že to platí pro všechny zákony. Tedy i pro ty platové.

Nový autor 23.08.2010 Vytisknout