Miroslav Hudec
Senát 2008

S atomem na věčné časy? A nikdy jinak?

Atomu věrni zůstanem. S atomem proti zrádcům všem.


Omlouvám se, ta hesla se jistě mohou leckomu zdát rouhavou, svatokrádežnou parodií na leccos, co nejednomu Čechu svato. Ale nemohu si pomoci, ona se sama derou na jazyk, když člověk pročítá ty udivené, dokonce  mravně rozhořčené komentáře a odsudky, nejnověji třeba od Daniela Kaisera („Co se to s Němci děje?“, LN 9.6.). Když čte ta černá proroctví o blízkém konci demokracie, o začátku cesty k ekodiktatuře, snad dokonce o konci světa nebo aspoň civilizace. O to hůř, že se tak děje u našeho dědičného nepřítele v Německu. Však přece máme své staleté zkušenosti.

 

Mluví se o kolektivní hysterii, o odvratu od vědy, padají slova jako „šokující vítězství iracionality.“ Ano, atomová elektrárna je jistě vysoce sofistikované zařízení, jehož vývoj, stavba a provoz vyžadují špičkové vědecké znalosti a špičkové odborníky. Je to ale  její přednost, nebo slabina? Čím je něco sofistikovanější, tím větší riziko, že i drobná nepozornost, opomenutí či nešikovnost povedou k fatálním následkům. Připomínám v této souvislosti, že to není ani čtrnáct dní, co se v Temelíně zaseknul jeden z dílů na víku reaktoru, což tentokrát vedlo „jen“ k tomu, že se odstávka druhého bloku prodloužila o dva týdny. A pak, když mluvíme o atomové energetice jako div ne o vědecké avantgardě non plus ultra, copak jsme  zapomněli, co jsme se učili už na základní škole, že totiž atomová elektrárna je vlastně elektrárna parní, jen se v ní pod kotlem topí uranem místo uhlím? A že nemá větší účinnost než ta uhelka, tedy necelých 20%? A že veškerá ta vědecká a technická „vymakanost“ je nutná jen a jen proto, aby to vůbec fungovalo, a aby to nebyla spíše atomová bomba než elektrárna?

 

Módně proklínaná fotovoltaika jistě má taky své mouchy, a z některých podnikatelských praktik kolem ní se člověku dělá nevolno. Nicméně účinnost přeměny energie má 80-90 procent, a v porovnání s jadernou elektrárnou je tak jednoduchá, že se tam skoro nemá co porouchat. A když se přesto porouchá, opraví to pomalu každý vyučený elektrikář. Skutečně je vždycky pokročilejší to, co je složitější, co vyžaduje zástupy vysoce kvalifikovaných odborníků, s čím se musí zacházet s opatrností, která je možná už za hranicí lidských možností?

 

A opravdu se „něco“ děje jen s Němci? Japonská vláda vyhlásila program postupného ústupu od atomové energie už krátce po havárii ve Fukušimě. Dolní komora švýcarského parlamentu podpořila vládní návrh v podobném smyslu 8. června,  a výslovně odhlasovala zákaz stavby dalších reaktorů nebo nahrazování vyřazovaných novými. Několik dní nato odmítli atomovou energetiku v celonárodním referendu Italové. Hlasovalo proti ní více než devět desetin z 57 procent voličů, kteří se referenda zúčastnili. Dokonce Francie, k níž jako k atomové Mekce,  provozuje 58 reaktorů, vzhlížejí naši zastánci jaderné energetiky, může začít měnit svou energetickou politiku. Jinak by jí asi nezbylo, než nastoupit cestu k anti-ekodiktatuře. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění si totiž  62% Francouzů přeje, aby se země do 25 až 30 let těchto reaktorů vzdala.

 

Není načase položit si otázku, zda se náhodou něco neděje spíše s námi?

Nový autor 17.6.2011 Vytisknout Vytisknout
Nadpis:
Autor:
Číslo aktuálního měsíce: Ošetření proti spamu
Text:
Zpět na seznam článků
© Miroslav Hudec

Zvětši Zmenši