Miroslav Hudec
Senát 2008

Spíše kvítky ze stromu nevědomosti

Oč emotivněji horlí pan Ginter proti všemu, co mu i jen náznakem připomíná zelenou barvu („Kvítky ze stromu zeleného pokrytectví“ - Právo 31.12.), o to více se usvědčuje z dosti propastných nevědomostí.


Ještě bych mávnul rukou nad jeho horlením proti cyklistice, zejména proti cyklistice provozované na běžných komunikacích. Není sám, jehož myšlení ustrnulo kdesi v minulém století. To pokládalo automobilismus za vrchol moderní dopravy a nerado na silnicích vidělo „překážející“ nemotorovou. Přísahalo na široké silnice dokonce i v centrech měst, a i rozumnou regulaci automobilového  provozu pobouřeně odmítalo jako div ne kriminální čin. „Čím rychleji auta pojedou, tím rychleji odjedou, tím méně smogu a hluku, tím lépe pro životní prostředí“, vysvětlovali nám s vážnou tváří ještě na začátku 90. let dopravní inženýři, když jsme v městském zastupitelstvu diskutovali nad příslušnou částí nového územního plánu.  Nechali jsme se nakonec umluvit. Ještě jsme totiž nevěděli, co je to nepřetržitý dopravní proud. Věděli to ti inženýři? Dnes se rozšířené silnice zase zužují, pro větší bezpečnost ostatních účastníků silniční dopravy se člení středovými ostrůvky, staví se kruhové objezdy, kde to lze, vznikají pěší zóny, doprava alespoň v některých částech  měst se viditelně zklidnila, i když aut přibylo.  I proto už se tam na komunikace odvažuje více cyklistů.

Co mě však opravdu dopálilo, to je útok na přechody pro zvěř. Prozrazuje nejen  základní neznalosti ze středoškolské biologie, ale také ignorování každodenních zkušeností. Proč se asi neustále vymýšlejí nové a nové způsoby, jak odradit zvěř od vběhnutí do vozovky, před časem zábrany z keřů, které se neosvědčily, nyní třeba módní chemická zradidla? Pan Ginter nečte zprávy o dopravních nehodách, když už píše o dopravní bezpečnosti? Nevšiml si, že snad není dne, aby někde nedošlo ke kolizi zvěře s motorovým vozidlem? Nepřemýšlel, proč k těm kolizím dochází? Nic mu neříkají slova „staleté migrační cesty zvěře?“ Zvířata se řídí pudy a migrují za potravou nebo za rozmnožováním. Nelze se spoléhat, že se budou „rozumně“ vyhýbat silnicím, které vnímají asi tak, jako my vnímáme jejich stezky. Jednak by to dost dobře nešlo, protože silnice jsou všude, jednak by to rozumné nebylo, protože by jí hrozilo vyhynutí. Jistě, můžeme si říct, čert vem zvířata, já je nepotřebuju (nepotřebuju?), já se hlavně potřebuju co možná nejrychleji dopravit z bodu A do bodu B.

Jenže právě tento druh myšlení ohrožuje nejen zvířata, on ohrožuje i lidské životy. Ještě to není tak dávno, co došlo u Svoru v Lužických horách ke střetu automobilu s jelenem. Přeložka silnice tu vytváří  hluboký zářez, který kříží právě jednu z migračních cest vysoké. Kdyby tu byl panem Ginterem tak vysmívaný přechod, nemusel automobilista zemřít…

 

PhDr. Miroslav Hudec, psycholog

Nový autor 7.1.2012 Vytisknout Vytisknout
Nadpis:
Autor:
Číslo aktuálního měsíce: Ošetření proti spamu
Text:
Zpět na seznam článků
© Miroslav Hudec

Zvětši Zmenši