Miroslav Hudec
Senát 2008

Z ruštiny do češtiny přes angličtinu?

Jako školní psycholog poměrně často přicházím přes jejich děti do kontaktu s cizinci. Dovedu si tedy až moc dobře představit, že se novinový redaktor leckdy pěkně zapotí, má-li správně zapsat jejich jméno.


Zvláště když ani ten cizinec často pořádně neví, jak je do češtiny transponovat. Nebo když jde o výsledek lidové tvořivosti některého z úředníků, který mu vystavoval české doklady. A tak někdy vznikají ze slušného jména prapodivné zpotvořeniny. Třeba v rubrice „Právě jsme se narodili“ jsme si mohli pod fotografií jednoho nebožátka přečíst, že dítě se narodilo „mamince Yeleně Grigoryeva.“

Jméno zjevně východoslovanského, nejspíše ruského původu, paní se velmi pravděpodobně jmenuje Jelena Grigorjeva či Grigorieva, jak se obvykle přepisovalo před válkou. Čili, správně mělo být, že dítě se narodilo „mamince Jeleně Grigorjevě (Grigorievě).“ Přijatelné by bylo i Jeleně Grigor(i)jevové (Grigorievové), což je sice méně přesné, ale bližší českým tvaroslovným zvyklostem.

Jelena (azbukou Elena) je vlastně česká a ještě dávno předtím antická Helena. Znamená pochodeň či přeneseně světlo a je to jméno původem řecké. V latinské jazykové oblasti mohlo znamenat i řecká, Řekyně. Řekové sami sebe nazývali Helenoi, tedy Helénové.

Grigorjeva je opět jméno přivlastňovací, to je stejné jako u nás. Znamená žena patřící (teď to asi schytám od militantních feministek) nějakému Grigoriji (z řeckého Gregorios) čili Gregorovi, česky Řehořovi. Naši národní buditelé v 19.století, kteří z nadšení pro obrozující se jazyk byli schopni i zakladatele Spojených států a jejich prvního prezidenta přejmenovat na Jiřího Washingtona, by asi jen z tehdejší, dnes jen těžko představitelné úcty ke všemu ruskému odolali nutkání jméno výše zmíněné paní přeložit jako Helena Řehořová.

Je tedy jasné, že jsme schopni ruská, obecně slovanská jména a příjmení překládat vcelku bez problémů přímo, nemusíme na to jít oklikou a nešikovně přes angličtinu, a výsledné znění („Yelena“!) rozhodně netahá za uši, nezpůsobuje pocit, jako když po člověku lezou brabenci, jak by řekl pan prezident Havel.

P.s. omlouvám se, že se pletu do řemesla lingvistům. Ale zdá se, že ti již z pocitu bezmoci rezignovali, a tak nezbylo, než aby se do těch brabenců laicky pustil aspoň čtenář a praktický uživatel jazyka.

 

Nový autor 22.9.2009 Vytisknout Vytisknout
Nadpis:
Autor:
Číslo aktuálního měsíce: Ošetření proti spamu
Text:
Zpět na seznam článků
© Miroslav Hudec

Zvětši Zmenši